Vymezení dobré pověsti

V českém právním řádu neexistuje výslovná definice pojmu dobré pověsti, a proto si při jeho výkladu musíme vypomoci judikaturou soudů a právní teorií. Pod pojmem dobré pověsti podnikatele neboli goodwill si lze představit určitý soubor morálních
i kvalitativních vlastností podnikatele, podle nichž je hodnocen a přijímán společností a zákazníky. Dobrá pověst zahrnuje nehmotné a samostatně nevyčíslitelné hodnoty spojované s podnikatelem, které jsou reprezentovány zejména následujícími skutečnostmi:

• celkový dojem, který podnikatel vyvolává ve společnosti (u zákazníků, obchodních partnerů, zaměstnanců nebo ve veřejném mínění,
• přízeň veřejnosti,
• charitativní a dobročinné akce, sponzoring,
• poctivost, důvěryhodnost, vážnost, spolehlivost,
• platební morálka, jistota v zajištění obchodního tajemství, dodržování obchodních závazků a smluv,
• plnění daňových a poplatkových povinností, dodržování zákonů,
• vztah podnikatele k ochraně lidských práv, životního prostředí a dalších důležitých společenských hodnot.

S ohledem na princip presumpce poctivosti dle ustanovení § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), se má za to, že podnikatel disponuje dobrou pověstí až do té doby, dokud není prokázán opak. Dobrou pověst má podnikatel od svého vzniku, avšak v průběhu jeho existence se neustále mění a vyvíjí, ať již pozitivním, nebo negativním směrem.  

Soukromoprávní prostředky ochrany dobré pověsti

OZ poskytuje podnikatelům ochranu před tzv. „neoprávněným zásahem“ do jejich pověsti. Neoprávněný zásah se vyskytuje v rozličných formách, a to nejčastěji zveřejněním – nebo jiným rozšířením – nepravdivých informací, zkreslených informací, difamujících informací nebo šířením nepřiměřené a urážlivé kritiky.

Při zásahu do dobré pověsti podnikatele může dále dojít k porušení zákazu nekalé soutěže dle OZ. V úvahu zde přichází zejména parazitování na pověsti jiného soutěžitele s cílem získat jinak nedosažitelné výsledky, realizované prostřednictvím opěrné nebo srovnávací reklamy.

Podnikatel, do jehož pověsti bylo neoprávněným zásahem zasaženo, se může u soudu domáhat vůči narušiteli následujícího:

• upuštění od neoprávněných zásahů prostřednictvím zápůrčí žaloby,
• odstranění závadného stavu za pomoci restituční žaloby,
• přiměřeného zadostiučinění ve formě morální satisfakce, náhrady způsobené újmy nebo kombinace obou těchto způsobů,
• vydání bezdůvodného obohacení.

I v případě neoprávněného zásahu do dobré pověsti existují okolnosti, které způsobí, že daná osoba nebude za zásah odpovídat. Mezi tyto okolnosti vylučující neoprávněnost zásahu řadíme:

• svolení podnikatele,
• případy tzv. zákonných licencí při úřední, zpravodajské, umělecké nebo vědecké činnosti,
• výkon subjektivního práva,
• plnění zákonem stanovených povinností.

Výkonem jiného subjektivního práva se rozumí zejména výkon práva na svobodu projevu a šíření informací, potažmo práva na kritiku. Vždy je nezbytné brát v úvahu okolnosti každého konkrétního případu, aby se dalo objektivně posoudit, kterému právu je v daném případě třeba dát přednost – zda právu podnikatele na ochranu dobré pověsti, nebo právu třetí osoby na svobodu projevu. Dobrou pověst podnikatele dále nenarušuje ani plnění zákonné povinnosti svědecké či znalecké.

Specifické možnosti obrany nad rámec OZ garantují podnikatelům zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů; a zákon č. 46/2000 Sb., tiskový zákon, ve znění pozdějších předpisů. Osoba dotčená na své pověsti má podle těchto zákonů právo požadovat po vydavateli uveřejnění odpovědi proti předmětným skutkovým tvrzením, které ji poškozují. V případě, že vydavatel dále zveřejní o podnikateli sdělení o trestním nebo správním řízení, které doposud nebylo ukončeno pravomocným rozhodnutím, má tato osoba právo požadovat po vydavateli uveřejnění informace o konečném výsledku řízení jako dodatečného sdělení.

Neoprávněným zásahem do práva na ochranu dobré pověsti podnikatele je v zásadě každé jednání či opomenutí (vědomé či nevědomé), které je způsobilé přivodit újmu na dobré pověsti a které v představách jiných subjektů může způsobit zkreslený názor na určitého podnikatele nebo zpochybnit jeho serióznost a odpovědnost včetně jeho vedení a jeho zaměstnanců, anebo jednání dávající určitého podnikatele do souvislostí pro něj nepříznivých.

Trestněprávní prostředky ochrany dobré pověsti

V případě nejzávažnějších zásahů do práva na dobrou pověst podnikatele přichází
v úvahu i trestněprávní represe. Dobrá pověst podnikatele může být objektem například těchto trestných činů:

• Trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže
• Trestný čin porušení práv k ochranné známce a jiným označením
• Trestný čin poškození cizích práv

Pro spáchání výše uvedených trestných činů se vyžaduje úmyslné zavinění pachatele, kterému hrozí tresty odnětí svobody až do výše osmi let, peněžitý trest nebo propadnutí věci. Poškozený podnikatel se proti trestné činnosti směřované vůči jeho reputaci může bránit podáním trestního oznámení příslušnému orgánu Policie ČR. Případné trestněprávní postihy se uplatní jen při těch nejzávažnějších porušeních práv a chráněných zájmů podnikatele, pokud k ochraně práv podnikatele nebudou postačovat prostředky práva soukromého nebo přestupkového.

Pokud potřebujete i vy ochránit svou dobrou pověst, rád vám pomůžu. Kontaktujte mně.

_____________________________________________________________________

Disclaimer

Obsah tohoto článku má čistě informativní charakter. Autor nepřebírá žádnou zodpovědnost za případné chyby a nepřesnosti, ani neodpovídá za jakékoli škody vzniklé na základě užití těchto informací.

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „

Při nakládání s odpady má podnikatel možnost vystupovat ve dvou různých rolích. Zaprvé může být v postavení původce odpadu a zadruhé v postavení oprávněné osoby, která podniká v oblasti odpadového hospodářství. Tento článek se bude zabývat pozicí první, tedy problematikou nakládání s odpady z pohledu podnikatelů – jako původců odpadů.

Původcem odpadu se podle zákona o odpadech rozumí zejména právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejichž činnosti vznikají odpady.

Vymezení odpadu

Zákon o odpadech definuje odpad jako každou movitou věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Ke zbavování dochází vždy, pokud ji osoba předá k využití nebo odstranění nebo úplatně/bezúplatně předá osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů nebo odstraní-li ji sama.

Za odpad naproti tomu není považován vedlejší produkt vzniklý při výrobě, který má zajištěno další využití bez dalšího zpracování a nepříznivých účinků na životní prostředí nebo lidské zdraví. Příkladem takového vedlejšího produktu mohou být různé kovové třísky, piliny, hobliny nebo zbytky oceli ze strojírenské výroby, které mohou být obratem vráceny zpět do výroby.

Některé movité věci dále mohou přestat být považovány za odpad ve smyslu zákona
o odpadech, pokud:

• se věc běžně využívá pro daný účel,
• existuje pro ni trh nebo poptávka,
• splňuje technické požadavky pro konkrétní účel,
• její využití je v souladu s právními předpisy a nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí a lidské zdraví a
• splňuje kritéria, která jsou pro daný typ odpadu stanovena evropskými předpisy.

Hierarchie způsobů nakládání s odpady

Zákon o odpadech vyžaduje podle ustanovení § 9a, aby v rámci odpadového hospodářství byla prioritně dodržována následující hierarchie způsobů nakládání s odpady:

Zákon o odpadech – hierarchie způsobů nakládání s odpady

Povinnosti podnikatelů při nakládání s odpady

Zákon o odpadech ukládá každému (bez ohledu na to, zda je či není podnikatelem),  obecnou povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství
a nebezpečné vlastnosti. Pokud ovšem vzniku odpadů nelze zabránit, musí být využity nebo odstraněny způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a životní prostředí a který je v souladu s právními předpisy. Není-li v zákoně o odpadech stanoveno jinak, je možné s odpady nakládat pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady určena. Zákon o odpadech dále zakazuje ředit či mísit odpady za účelem splnění kritérií pro jejich přijetí na skládku. Stejně tak je zakázáno míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady, látkami či materiály.

Z konkrétních povinností ukládá zákon o odpadech podnikatelům zejména následující:

• Zařazovat odpady podle druhů podle § 5 zákona o odpadech a podle kategorií podle § 6 zákona o odpadech.
• Shromažďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií. Nejčastěji se bude jednat například o papír, plasty, sklo, komunální odpad  atd.
• Zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem.
• Vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi.
• Ohlašovat odpady příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností každoročně do 15. 2. následujícího roku, vzniklo-li nebo bylo-li nakládáno
  s více než̌ 100 kg nebezpečných odpadů za rok nebo 100 t ostatních odpadů za rok. Tuto evidenci archivovat nejméně 5 let.
• Vykonávat kontrolu vlivů nakládání s odpady na zdraví lidí a životní prostředí.
• Odpady, které sám nemůže využít nebo odstranit v souladu se zákonem.
  o odpadech, převést do vlastnictví osobě oprávněné k jejich převzetí.  
• Nakládat s nebezpečnými odpady pouze na základě souhlasu příslušného orgánu státní správy.
• Každá právnická osoba a fyzická osobě oprávněná k podnikání, jež vyrábí výrobky, má povinnost tyto výrobky vyrábět takovým způsobem, aby omezila vzniku nevyužitelných odpadů z těchto výrobků, a to především odpadů nebezpečných. Tyto osoby jsou povinny uvádět informace o způsobu využití nebo odstranění nespotřebovaných částí výrobků v průvodní dokumentaci výrobku, v návodu na použití, na obalu či jiným vhodným způsobem.
• Určitá část podnikatelů, vymezených v zákoně o odpadech, má povinnost zajistit zpětný odběr, kterým se rozumí odebrání použitých výrobků od konečných uživatelů za účelem jejich dalšího využití či odstranění.

Kontrola dodržování povinností a případné sankce

Mezi subjekty oprávněné ke kontrole dodržování povinností podnikatelů podle zákona o odpadech patří Česká inspekce životního prostředí, krajské úřady, obecní úřady obce s rozšířenou působností, obecní úřady a újezdní úřady.

Česká inspekce životního prostředí a obecní úřad obce s rozšířenou působností jsou oprávněny uložit podnikateli pokutu až do výše 1.000.000,- Kč například za některé z následujících pochybení:

• Nevedou dostatečnou evidenci odpadů.
• Neplní zákonnou ohlašovací povinnost.
• Nezabezpečí odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením či únikem.

Česká inspekce životního prostředí dále uloží podnikateli pokutu do výše 10.000.000 Kč, pokud například:

• Nezařadí odpad podle katalogu odpadů.
• Předá odpad osobě, která k převzetí předávaného odpadu není oprávněna.
• Převezme odpad, přestože k jeho převzetí není oprávněn.

Nejpřísnější postih až do výše 50.000.000 Kč udělí Česká inspekce životního prostředí v případě, že podnikatel například nakládá s nebezpečnými odpady bez potřebného souhlasu či v rozporu s ním.

Obecní úřad a újezdní úřad uloží pokutu do výše 300.000 Kč podnikateli, který využívá systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem, aniž by
s touto obcí uzavřel písemnou smlouvu. Stejnou pokutu uloží obecní úřad a újezdní úřad tomu podnikateli, který nemá zajištěno využití nebo odstraňování odpadů
v souladu se zákonem o odpadech.

Česká inspekce životního prostředí, obecní úřad obce s rozšířenou působností, obecní úřad i újezdní úřad mohou současně stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy samostatným rozhodnutím.

Obecní úřad obce s rozšířenou působností je dále oprávněn zakázat původci odpadů činnost, jež způsobuje vznik odpadů, a to tehdy, pokud tento původce nemá zajištěno využití či odstranění odpadů a pokud by odpady vzniklé v důsledku pokračování této činnosti mohly způsobit škodu na životním prostředí.

Disclaimer

Obsah tohoto článku má čistě informativní charakter. Autor nepřebírá žádnou zodpovědnost za případné chyby a nepřesnosti, ani neodpovídá za jakékoli škody vzniklé na základě užití těchto informací.