Nebojme sa paragrafů – Uzavírání smluv se spotřebiteli prostřednictvím internetu

Nabízíte na internetu své služby a produkty? Určitě víte, že k tomu, aby byl Váš byznys v dokonalém souladu se zákonem, potřebujete vlastní obchodní podmínky. Jak tedy vytvořit dobré obchodní podmínky, které budou jednak v souladu se zákonem a zároveň budou chránit kromě jiného Vás jako prodejce? Poradí Vám naše právní poradna s Mgr. Janem Braunerem.

Uzavírání smluv se spotřebiteli prostřednictvím internetu má svá četná právní specifika. Mnohá z nich se promítají do obsahu dokumentu obvykle nadepsaného jako obchodní podmínky. Typicky jde o standardizovanou součást smlouvy, v níž jsou obsažena konkrétní práva a povinnosti smluvních stran a v níž podnikatel plní své četné informační povinnosti vůči spotřebiteli. Díky spojení přehledného objednávkového formuláře s odkazem na obchodní podmínky je proces kontraktace pro spotřebitele přehlednější a pro podnikatele zase hospodárnější. Obsah obchodních podmínek však musí splňovat mnoho zákonných požadavků.

Jak bylo výše uvedeno, obchodní podmínky představují pro podnikatele nástroj k efektivnější a stabilnější kontraktaci. Na druhou stranu je nutné, aby podnikatelé ke svým povinnostem souvisejícím s obchodními podmínkami přistupovali obezřetně, neboť jejich dodržování je kontrolováno Českou obchodní inspekcí. Ve 2. čtvrtletí 2016 proběhlo 317 kontrol zaměřených na dodržování zákona o ochraně spotřebitele. Porušení předpisů bylo zjištěno ve 272 případech, což je více než 85 procent. V tomto období byly v internetových obchodech uloženy pokuty za 1 456 000 korun (zdroj ČOI).

Spotřebitel jako slabší smluvní strana

Obecně lze říct, že veškerá sdělení vůči spotřebiteli, a to včetně těch, která jsou obsažena v obchodních podmínkách, musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně. Lze-li smluvní ujednání vyložit různým způsobem, vždy se použije výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Takové ustanovení obchodních podmínek, které spotřebitel nemohl rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijal-li je spotřebitel výslovně.  Odzvonilo tedy různým pokoutným praktikám nepoctivých podnikatelů, kteří některá pro spotřebitele nevýhodná ujednání „schovávali“ v obchodních podmínkách na jejich poslední strany či je vyobrazovali malým písmen apod.

V obchodním styku se spotřebitelem jsou dále zakázaná např. ujednání, která:

1. vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu škody,
2. zakládají podnikateli odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli,
3. dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran.

Z výše uvedeného plyne, že spotřebitel je jakožto slabší smluvní strana vůči podnikateli obecně velmi široce chráněn. Tato zákonná úprava vychází z přesvědčení, že spotřebitelem je obecně osoba bez náležitého právního a ekonomického vzdělání, která nemá tolik potřebných zkušeností a informací jako podnikatel, který je považován za odborníka. Z toho vyplývají i povinnosti podnikatele související s obchodními podmínkami, které lze pro potřeby tohoto článku rozdělit do dvou základních skupin:

• informační povinnosti a

• povinnosti týkající se nakládání s obchodními podmínkami.

Informační povinnosti

Informační povinnost podnikatelů vůči spotřebitelům vyplývá především z ustanovení § 1811 a § 1820 občanského zákoníku. Zatímco ustanovení § 1811 dopadá na všechny smlouvy uzavírané se spotřebitelem a týká se zejména obecnějších informací o totožnosti podnikatele, charakteru zboží či služby, platebních a dodacích podmínkách či právech vznikajících z vadného plnění, ustanovení § 1820 se aplikuje specificky při uzavírání smluv na internetu (řečeno slovy občanského zákoníku distančním způsobem). V druhém případě má podnikatel povinnost sdělit v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy následující informace:

 a) náklady na prostředky komunikace na dálku, pokud se liší od základní sazby,

b) údaj o případné povinnosti zaplatit zálohu nebo obdobnou platbu, je-li vyžadována,

c) v případě, že se jedná o smlouvu, jejímž předmětem je opakované plnění, nejkratší dobu, po kterou bude smlouva strany zavazovat,

d) v případě smlouvy uzavírané na dobu neurčitou nebo jejímž předmětem je opakované plnění, údaj o ceně nebo způsobu jejího určení za jedno zúčtovací období, kterým je vždy jeden měsíc, pokud je tato cena neměnná,

e) v případě smluv uzavíraných na dobu neurčitou nebo jejímž předmětem je opakované plnění, údaje o veškerých daních, poplatcích a nákladech na dodání zboží nebo služby určených způsobem podle písmena b),

f) pokud lze využít práva na odstoupení od smlouvy, podmínky, lhůtu a postupy pro uplatnění tohoto práva, jakož i formulář pro odstoupení od smlouvy, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis,

g) údaj, že v případě odstoupení od smlouvy ponese spotřebitel náklady spojené s navrácením zboží, a jde-li o smlouvu uzavřenou prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, náklady za navrácení zboží, jestliže toto zboží nemůže být vráceno pro svou povahu obvyklou poštovní cestou,

h) údaj o povinnosti uhradit poměrnou část ceny v případě odstoupení od smlouvy, jejímž předmětem je poskytování služeb a jejichž plnění již začalo,

i) jde-li o smlouvu o dodání digitálního obsahu, údaj, že spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy, popřípadě za jakých podmínek mu právo na odstoupení od smlouvy zanikne, a

j) údaj o existenci, způsobu a podmínkách mimosoudního vyřizování stížností spotřebitelů včetně údaje, zda se lze obrátit se stížností na orgán dohledu nebo státního dozoru.

Údaje podle písm. f), g) a h) může podnikatel spotřebiteli sdělit také prostřednictvím vzorového poučení o možnosti odstoupení od smlouvy. Mějte ale na paměti, že v případě pochybností je to podnikatel, který musí prokázat, že spotřebiteli sdělil výše uvedené údaje.

Spotřebitel má ve lhůtě 14 dnů právo odstoupit od smlouvy uzavřené distančním způsobem (s výjimkou smluv vyjmenovaných v ust. § 1837 občanského zákoníku). O tomto právu musí být spotřebitel podnikatelem informován ještě před uzavřením příslušné smlouvy, jak bylo již uvedeno výše. Podnikatelova informační povinnost zahrnuje dále informace o podmínkách, lhůtách a postupech pro uplatnění tohoto práva.  Současně musí poskytnout formulář pro odstoupení, jehož náležitosti stanoví nařízení vlády č. 363/2013 Sb. 

Podnikatelům lze jen doporučit, aby využili možnosti sdělit maximum možných informací prostřednictvím vzorového poučení o možnosti odstoupení od smlouvy dle výše citovaného nařízení vlády.

Klasickou dvouletou záruku již nový občanský zákoník neupravuje, neznamená to však, že s ní nepočítá. Spotřebitel má i nadále právo na reklamaci vad, které se vyskytnou do dvou let od převzetí zboží. Toto právo však není označeno jako záruka, nýbrž jako právo z vadného plnění.

Jak bylo zmíněno výše, podnikatel má povinnost sdělit spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy údaje o právech vznikajících z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky a další podmínky pro uplatňování těchto práv.

Povinnosti týkající se nakládání s obchodními podmínkami

Aby obsah obchodních podmínek vyvolával žádoucí následky, je nutné, aby se tyto podmínky staly součástí vlastní smlouvy, která je obvykle uzavírána prostřednictvím formuláře vyplňovaného spotřebitelem. S tímto musí spotřebitel aktivně vyslovit souhlas, který má nejčastěji podobu zaškrtnutí příslušného políčka „souhlasím se zněním obchodních podmínek“. Dle praxe je velmi problematické, pokud je toto zaškrtávací políčko předem zaškrtnuté, je totiž třeba, aby spotřebitel aktivně projevil svou vůli být vázán obchodními podmínkami – musí tedy na políčko sám kliknout.

Velmi důležitou povinností podnikatele týkající se obchodních podmínek je povinnost tyto podmínky poskytnout spotřebiteli v textové podobě. Textová podoba je legislativní pojem, pod nějž spadá i takový způsob poskytnutí, který umožní obchodní podmínky uchovat a opakovaně zobrazovat. Jednoznačně tedy nestačí pouhý hypertextový odkaz na obchodní podmínky obsažené na internetových stránkách. U hypertextového odkazu totiž spotřebitel nemá zaručeno, že nedojde ke změně obsahu informací bez jeho vědomí, pokud si obchodní podmínky sám aktivně nearchivuje.

Zřejmě nejvhodnějším řešením je přikládat obchodní podmínky v aktuálním znění ve formátu PDF přímo do přílohy e-mailu zasílaného konkrétnímu spotřebiteli, s nímž je smlouva uzavírána – ať již současně s potvrzením objednávky, či samostatně, popř. zvolit jinou formu a sloučit všechny podmínky daného internetového obchodu přímo do kupní smlouvy (potvrzení objednávky) a zasílat spotřebiteli pouze jeden obsáhlejší e-mail.

Při elektronické kontraktaci lze podnikatelům doporučit pečlivě sledovat zákonnou úpravu práv spotřebitelů, které se pak odráží v konkrétních povinnostech podnikatelů. Spotřebitele je nutné informovat přehledným, srozumitelným a neklamavým způsobem o všech okolnostech příslušné smlouvy v dostatečném předstihu před vlastním uzavřením smlouvy. Mezi nejčastější prohřešky sankcionované Českou obchodní inspekcí patří použití nekalých obchodních praktik (neposkytnutí zákonem stanovených informací, případně o poskytnutí neúplných či jinak zavádějících údajů) a neposkytnutí řádných informací spotřebiteli o rozsahu, podmínkách a způsobu odstoupení od smlouvy či uplatnění práv z vadného plnění (reklamace).

Chcete i Vy obchodní podmínky pro svůj e-shop? Vaše podnikání Vám pomůže ochránit Mgr. Jan Brauner.

Zdroje:

• zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
• zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
• nařízení vlády č. 363/2013 Sb., o vzorovém poučení o právu na odstoupení od smluv uzavřených distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory a vzorovém formuláři pro odstoupení od těchto smluv

Sdělení:

• Tento článek je pouze informačního charakteru a nenahrazuje konzultaci s odborníkem. Nejde o poskytování právních služeb ve smyslu zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.