Co to znamená pro vás jako provozovatele e-shopu? Přečtěte si, jaké nové povinnosti musíte splnit, abyste se vyhnuli sankcím nebo problémům s regulátory.

Co je GPSR?

GPSR je nařízení, které zavazuje všechny, kteří uvádějí výrobky na trh EU, aby zajistili jejich bezpečnost. To zahrnuje i e-shopy, které nabízejí zboží spotřebitelům. GPSR vyžaduje, aby zákazníci měli přístup k důležitým informacím o produktech, včetně bezpečnostních pokynů a údajů o výrobci. Bezpečnost spotřebitelů je prioritou a všechny výrobky musí být důkladně sledovány.

Jaké povinnosti přináší GPSR pro e-shopy

• Odpovědná osoba v EU: Každý výrobek musí mít určenou odpovědnou osobu v rámci EU (např. výrobce, dovozce nebo pověřeného zástupce), jejíž kontaktní údaje musí být uvedeny na výrobku nebo jeho obalu.
• Poskytování informací: E-shopy musí zajistit, aby spotřebitelé měli přístup k jasným a přesným informacím o výrobcích, včetně bezpečnostních upozornění a návodů k použití.
• Sledovatelnost výrobků: Provozovatelé musí zavést systémy na sledování výrobků, což zahrnuje uchovávání informací o dodavatelích a distribuci výrobků po dobu minimálně 10 let.
• Bezpečnostní postupy: E-shopy musí mít interní postupy pro řešení rizik spojených s výrobky, včetně rychlého stažení nebezpečných výrobků z trhu a informování příslušných orgánů a spotřebitelů.
• Spolupráce s orgány dohledu: Provozovatelé musí aktivně spolupracovat s orgány tržního dohledu a poskytovat jim potřebné informace k zajištění bezpečnosti výrobků.

GPSR vstoupilo v platnost 12. června 2023 a jeho ustanovení se začnou uplatňovat od 13. prosince 2024.
Zdroj.

Jaké informace musí být viditelné v e-shopu?

Podle GPSR musí e-shopy zajistit, aby byly dostupné následující informace o výrobcích:

• Identifikační údaje výrobku: EAN kód nebo jiný jednoznačný identifikátor.
• Informace o výrobci: Název, adresa, e-mail, webová stránka výrobce, pokud výrobce sídlí mimo EU, je nutné uvést kontakt na odpovědnou osobu v rámci EU.
• Bezpečnostní informace: Varování, specifické pokyny nebo upozornění pro bezpečné použití produktu.

Tyto informace musí být snadno dostupné na stránce s detailem produktu, aby zákazníci mohli před nákupem získat všechny potřebné informace.

Jak přizpůsobit e-shop na požadavky GPSR?

E-shopy vytvořené na ByznysWeb.cz se přizpůsobí novým požadavkům GPSR snadno. Doporučujeme postupovat podle těchto kroků:

Návod na vytvoření výrobců a jejich přiřazení k produktům najdete na této stránce: Přiřazení výrobce k produktu.

Úprava informací o výrobcích

Možnost 1: využijte funkce Výrobci v ByznysWeb.cz.
V Nastavení > Produkty > Výrobci vyplňte všechna políčka:

Možnost 2: V sekci Stránky (nebo Produkty) si přidejte nové stránky (nebo nové kategorie), kde budete uvádět informace o jednotlivých výrobcích jako jméno výrobce, jeho adresu, e-mail a další potřebné údaje.

Možnosti importu a exportu výrobců
Pokud potřebujete pracovat s velkým množstvím výrobců, můžete je importovat nebo exportovat pomocí XLS. Jak na to? Podrobnosti najdete v návodu: https://www.byznysweb.cz/a/326/export-dat

Pokud máte velké množství produktů a dosud jste nevyplňovali tento údaj o výrobci u produktů, můžete využít možnost hromadného importu / exportu dat (přiřazení výrobců k produktům): návod na import produktů.

Přidání doplňkových informací na vlastní záložku produktu. Například pokud chcete uvést bezpečnostní upozornění zvlášť. Návod: Vlastní záložky v detailu produktu.

Potřebujete pomoc?

Kontaktujte podporu ByznysWeb.cz.

Připravit váš e-shop na nová pravidla GPSR je s ByznysWeb.cz rychlé a jednoduché. Chraňte svůj e-shop před zbytečnými sankcemi a zajistěte, aby vaši zákazníci mohli nakupovat bezpečně a informovaně.

O tom, co je to ochranná známka a proč je vhodné uvažovat o její registraci, jsem zde psal ji dříve. Základní funkcí ochranné známky je odlišit vaše výrobky či služby od konkurence. Registrací ochranné známky získáte výlučné právo užívat označení, které je předmětem ochranné známky. To znamená, že nikdo kromě vás nemůže v obchodním styku užívat shodné či podobné označení pro příslušné výrobky či služby. 

Na počátku roku 2021 spustila Evropská unie program Ideas powered for business SME FUND, jehož účelem je podpora malých a středních podnikatelů v souvislosti s pandemií COVID-19. Finanční prostředky z tohoto fondu lze čerpat jako:

1. 75 % slevu na služby předběžné diagnózy v oblasti duševního vlastnictví (tzv. IP scan) nebo jako 
2. 50 % slevu u poplatků za přihlášku ochranné známky nebo průmyslového vzoru.

Kdo může slevu čerpat?

Oprávněnými žadateli jsou malé a střední podniky dle definice EU. Za mikro, malého a středního podnikatele se považuje podnikatel, pokud:

a)      zaměstnává méně než 250 zaměstnanců, a

b)      jeho aktiva/majetek nepřesahují korunový ekvivalent částky 43 milionů EUR (cca 1,1 miliardy Kč) anebo má obrat/příjmy nepřesahující korunový ekvivalent 50 milionů EUR (cca 1,3 miliardy Kč).

Na co konkrétně lze slevu čerpat?

Slevu lze čerpat na:

a)      tzv. IP scan, tedy služby předběžné diagnózy v oblasti duševního vlastnictví – dále jen Služba 1, nebo

b)     poplatky za přihlášku ochranné známky nebo průmyslového vzoru u evropského úřadu EUIPO, u úřadu pro Benelux anebo u kteréhokoliv národního úřadu pro duševní vlastnictví (ČR, SR apod.) – dále jen Služba 2.

V jaké výši bude poskytnuta sleva?

Záleží na službě, kterou si zvolíte:

a)      pro Službu 1 se poskytuje sleva ve výši 75 % z ceny této služby.

b)      pro Službu 2 se poskytuje sleva ve výši 50 % z ceny poplatku za přihlášku ochranné známky nebo průmyslového vzoru.

Vždy však maximálně ve výši 1.500 EUR na jednoho podnikatele.

Je možné kombinovat slevy na Službu 1 a Službu 2?

Ano, můžete získat slevu na Službu 1 i na Službu 2. Stále ale platí horní limit pro poskytnutí celkové slevy ve výši 1.500 EUR na jednoho podnikatele. 

U Služby 2 však nemůžete žádat o slevu na poplatek za přihlášku ochranné známky a zároveň o slevu na poplatek za přihlášku průmyslového vzoru. Počet ochranných známek, nebo průmyslových vzorů však není omezen. Limitem je maximální výše celkové slevy ve výši 1.500 EUR.

Kdy je možné žádost o slevu podat?

V rámci druhého období bude možné žádost podat od 1. 3. do 31. 3. 2021. 

Objem fondu je omezený a žádosti mohou podat podnikatelé z celé EU. Žádosti budou vyřizovány postupně dle data jejich přijetí. Doporučuji tedy žádost podat co nejdříve.

Konzultace a přípravu a podání žádosti o podporu zdarma

Pokud máte zájem využít podporu od EU, ale nevíte si rady s vyplněním žádosti, ozvěte se mi, rád vám s celým procesem podání žádosti poradím a vyřídím za vás. Tyto služby poskytuji zdarma. 

Výhodou je, že nic neriskujete. Žádost o IP scan či přihlášku ochranné známky nebo průmyslového vzoru podáváte až po kladném rozhodnutí o dotaci.

Mgr. Jan Brauner, advokát

INPARTNERS GROUP

brauner@inpartners.cz 

www.janbrauner.cz

Praha (23. března 2020) – Rozšíření nákazy koronaviru a zavedení preventivních opatření je pro občany i podnikatele zcela novou situací, na kterou většina z nich nedokáže adekvátně právně reagovat. Skupina advokátů a advokátních kanceláří z ČR i Slovenska se proto spojila a vytváří unikátní projekt Právo v roušce, ve kterém v pondělí zpřístupnila aktuální právní tipy, postupy a vzory právních dokumentů pro stávající krizové situace. Informace a dokumenty by měly lidem i firmám pomoci lépe zvládnout nenadálou tíživou situaci.

Běžně je potkáte v soudních síních či zasedacích místnostech, kde stojí proti sobě a bojují každý za svého klienta. Jenže tohle nejsou běžné časy. Skupina advokátů se zapojila do vlny solidarity, která se zdá být jedním z mála světlých bodů jinak napjaté a tíživé atmosféry, a obdivuhodnou rychlostí dala dohromady unikátní projekt. Na nově vytvořeném webu www.pravovrousce.cz zdarma zpřístupnila nejpodstatnější právní doporučení, postupy a vzory právních dokumentů, které připravili přímo pro stávající krizovou situaci. Snaží se tak lidem i firmám pomoci právně reagovat na nečekané události.

„I pro nás právníky je často složité držet krok se všemi změnami, které každodenně se měnící situace přináší. Lidé často potřebují řešit nečekané věci, navíc velmi rychle. Pro řadu z nich jsou ale teď služby právníků nedostupné, ať už finančně, časově, nebo i logisticky. Věříme, že možnost jednoduše si potřebné dokumenty stáhnout z pohodlí domova ušetří řadě lidí nejen výdaje, ale hlavně starosti. A o to nám šlo. Každý by měl pomoct, jak umí. Takhle to umíme my,“ říká Jana Sedláková z advokátní kanceláře SEDLAKOVA LEGAL s.r.o., která s nápadem přišla.

Na její výzvu rychle zareagovalo 12 dalších advokátních kanceláří, vč. jedné ze sousedního Slovenska. Právníci ze SEDLAKOVA LEGAL, PURE Legal, INPARTNERS GROUP, Urbášek & Partners, AK eLegal,  3ADVOKÁTI, VAŠÍČEK.LAW, MT Legal, B.Right Advokáti, ROSE LEGAL, KROUPAHELÁN, Mikuláš Vargic, SCHIN & MAJDÚCH a daňová kancelář MONEUS tak týden intenzivně pracovali na tom, aby byly všechny vzory smluv a dokumentů k dispozici co nejdříve jak v ČR, tak na Slovensku. 

„Jsem strašně ráda, že se všichni tihle advokáti spojili, aby pomohli lidem i podnikům odbavit první vlnu právních dokumentů nezbytných v téhle krizi. Přestože toho mají nyní všichni opravdu hodně, věnovali svůj čas dobré věci,“ dodává Jana Sedláková. 

Na projektu www.pravovrousce.cz se podílejí advokátní kanceláře SEDLAKOVA LEGAL, PURE Legal, INPARTNERS GROUP, Urbášek & Partners, AK eLegal,  3ADVOKÁTI, VAŠÍČEK.LAW, MT Legal, B.Right Advokáti, KROUPAHELÁN, ROSE LEGAL, Mikuláš Vargic a daňová kancelář MONEUS a za SK SCHIN & MAJDÚCH. S přípravou webu pomáhá grafické studio BOXART.

Pro další informace prosím kontaktujte Janu Sedlákovou na tel. č. 739 314 413 nebo na emailu jana@sedlakovalegal.com. 

Tento článek obsahuje odpovědi na nejčastější dotazy provozovatelů e-shopu týkající se rozšíření nákazy COVID-19 (dále jen „

 1. Lze v důsledku koronaviru požadovat změnu či zrušení uzavřené smlouvy?

Ano, pokud rozšíření koronaviru či na to navazujících státní opatření představuje podstatnou změnu okolností, z nichž jste při uzavírání smlouvy vycházeli, můžete se domáhat změny smlouvy. Pokud se se smluvním partnerem nedohodnete, můžete žádat soud, aby smlouvu změnil, či dokonce zrušil.

Typickými změnami smlouvy jsou:

• změna ceny plnění (za kolik?),
• změna termínu plnění (kdy?)
• či změna předmětu plnění (co?).

Možnosti jsou široké, doporučuji však jednat co nejrychleji. 

O změnu, či zrušení smlouvy žádat nemůžete, pokud jste na sebe ve smlouvě převzali nebezpečí změny okolností (jde o klauzuli často umístěnou do závěrečných ustanovení) nebo pokud jste smlouvu uzavřeli v době, kdy jste již stávající situaci mohli předvídat. Dejte si proto pozor na smlouvy, které uzavíráte nyní.

2. Odpovídám za škodu způsobenou porušením smlouvy kvůli koronaviru? 

Pokud jste smlouvu uzavřeli ještě v době, kdy jste stávající situaci nemohli předvídat, představuje koronavirus tzv. vyšší moc. Škůdce v tomto případě neodpovídá za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti, pokud tato škoda byla způsobena vyšší mocí.

Pokud jako provozovatelé eshopu v důsledku karantény všech svých zaměstnanců nestihnete odeslat objednané zboží včas, neodpovídáte zákazníkovi za případnou škodu tím způsobenou. Stejně tak vám za škodu neodpovídá váš dodavatel, který vám z tohoto důvodu nedodal své zboží či služby řádně a včas. 

Pozor na smluvní pokuty, na tyto se dle zákona pravidlo o vyšší moci nevztahuje.

3. Může koronavirus způsobit i zánik povinností ze smlouvy?

Koronavirus může způsobit i zánik povinností (závazků) ze smlouvy, a to hned ve dvou případech:

1. pokud je není možné splnit,
2. pokud je smlouva podstatně porušena.

1. Nemožnost plnění

K zániku povinností pro nemožnost plnění dochází typicky v situacích, kdy má jedna strana povinnost plnit v konkrétní okamžik a pozdější plnění nedává smysl (nájem restaurace pro konání svatby, pořádání koncertu či zájezd).

Pravidla o zániku povinnosti pro nemožnost plnění se nelze dovolat v případě, že lze povinnost splnit, byť se zpožděním či s většími náklady, za ztížených podmínek či prostřednictvím třetí osoby.

 2. Podstatné porušení smlouvy

Porušuje-li smluvní strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá smluvní strana od smlouvy odstoupit.

4. Musím platit nájem za uzavřenou provozovnu, sklad či výdejnu eshopu?

Bohužel ano. Doporučuji však zahájit jednání s pronajímatelem a případně využít práv ad 1).

5. Nemám pro zaměstnance práci, co s nimi?

Pokud v důsledku koronaviru klesla poptávka po vašich výrobcích či službách, lze vyhlásit částečnou nezaměstnanost (tzv. kurzarbeit). Podmínkou je objektivní stav částečné nezaměstnanosti, tedy že objektivně nemáte pro své zaměstnance dost práce, abyste jim přidělovali práci v rozsahu jejich pracovní doby.

 Během doby, kdy zaměstnanci pracují, jim náleží mzda v plném rozsahu. Během doby, na kterou vyhlásíte částečnou nezaměstnanost, mají nárok na náhradu mzdy ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku. Vnitřním předpisem určíte, kteří zaměstnanci mají které dny zůstat doma a které pracovat. Zaměstnanci tak mohou např. 2 dny v týdnu pracovat za 100 % mzdy a zbývající 3 dny být doma za 60 % mzdy. Nebo celý týden být doma, je to na vašem rozhodnutí.

 6. Poskytuje stát bezúročné úvěry na provozní financování?

Ano, vláda schválila národní program Úvěr COVID, jehož cílem je usnadnit přístup malým a středním podnikatelům (do 250 zaměstnanců) k provoznímu financování, jejichž ekonomické aktivity jsou omezeny v důsledku výskytu koronavirové infekce a souvisejících preventivních opatření.

Čerpat lze 500 tis. až 15 mil. Kč s nulovou úrokovou sazbou. Úvěry jsou poskytovány až do výše 90 % způsobilých výdajů, se splatností 2 roky včetně možnosti odloženého splácení až na dobu až 12 měsíců.

Úvěr může být použit například na pořízení drobného hmotného nebo nehmotného majetku, pořízení a financování zásob nebo další provozní náklady a výdaje, vč. nákladů na zaměstnance.

Žádosti o poskytnutí úvěru lze podávat od 16. 3. 2020 na pobočky Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB) výhradně prostřednitvím E-Podatelny.

7. Lze od státu získat příspěvek na mzdy zaměstnanců?

Ministerstvo práce a sociálních věcí v reakci na aktuální situaci připravilo sadu opatření ke zmírnění jejích dopadů na zaměstnanost v ČR. Zaměstnavatelům, jejichž hospodářská činnost bude ohrožena, bude poskytován příspěvek na částečnou či plnou úhradu náhrad mezd nebo platů, které vyplatili svým zaměstnancům z důvodu nařízení karantény (překážka na straně zaměstnance) nebo na straně zaměstnavatele (prostoj, částečná nezaměstnanost). 

Závěr

Ocitli jsme se v situaci, s níž nikdo z nás nepočítal. Právo na nepředvídatelné události pamatuje a umožňuje na ně reagovat. Cílem tohoto článku bylo poskytnout základní přehled o těchto možnostech. Realita je však vždy barevnější, než text zákona, proto pokud jste v článku nenalezli odpověď na to, co trápí konkrétně vás, neváhejte mne kontaktovat.

Mgr. Jan Brauner, advokát

INPARTNERS GROUP

brauner@inpartners.cz 

www.inpartners.cz

K tomuto tématu doporučujeme:

Důsledky rozšíření COVID-19 na pracovní právo

Poučení o právu odstoupit od smlouvy

Pokud lze využít práva na odstoupení od smlouvy, musí prodávající spotřebiteli sdělit

1. podmínky, lhůtu a postupy pro uplatnění tohoto práva a 
2. poskytnout mu formulář pro odstoupení od smlouvy, jehož náležitosti stanoví nařízení vlády.

Zde dochází k formulačním nepřesnostem, kdy některé obchodní podmínky uvádí „možnost vrátit zboží“ do 14 dnů. Vrácení zboží a odstoupení od smlouvy mají však zcela jiné právní důsledky. Odstoupením od smlouvy se smlouva ruší od počátku, hledí se na ni, jako by nikdy nevznikla. Vrácení zboží je pouze důsledkem odstoupení od smlouvy. Ke splnění informační povinnosti je třeba, aby obchodní podmínky hovořily o odstoupení od smlouvy.

Počátek běhu lhůty pro odstoupení

Čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení od kupní smlouvy začíná běžet ode dne převzetí zboží. Jde-li o smlouvu, jejímž předmětem je několik druhů zboží nebo dodání několika částí, ode dne převzetí poslední dodávky zboží, nebo smlouvu, jejímž předmětem je pravidelná opakovaná dodávka zboží, ode dne převzetí první dodávky zboží.

Pokud jste však spotřebitele nepoučili o jeho právu na odstoupení od smlouvy, tak jste se jednak dopustili přestupku spočívajícího porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik, a jednak se spotřebiteli prodlužuje lhůta na odstoupení od smlouvy na jeden rok a čtrnáct dnů. Jestliže spotřebitele poučíte dodatečně, běží čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení ode dne, kdy spotřebitel poučení obdržel.

Lhůta pro odstoupení od smlouvy je zachována, pokud během níž spotřebitel odstoupení odešle, nemusí vám tedy být v této lhůtě doručeno. Též je třeba počítat s vlivem víkendů a svátků. Připadne-li poslední den lhůty pro odstoupení na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. 

Formulář pro odstoupení od smlouvy

Vláda stanovila nařízením vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy, který má e-shop spotřebiteli poskytnout. Nicméně stejně jako reklamaci i odstoupení od smlouvy mohou spotřebitelé oznámit i jinými způsoby, takže je nelze do využití vzorového formuláře nutit. Pokud prodávající umožňuje spotřebiteli odstoupit od smlouvy vyplněním a odeslání vzorového formuláře na internetových stránkách, musí jeho doručení spotřebitel písemně potvrdit bez zbytečného odkladu.

Povinnosti spotřebitele při odstoupení od smlouvy

Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, musí prodávajícímu zaslat nebo předat bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, zboží, které od něj obdržel. V praxi jsem se setkal s oprávněnými i neoprávněnými požadavky e-shopů na vrácení vracení původních obalů od zboží. Pokud jde o obaly, je třeba individuálního posouzení, není totiž obal jako obal. Základní pravidlo zní, že spotřebitel nemusí vracet zboží v původním obalu. Nicméně existuje celá řada zboží, jejichž obal je jejich součástí (např. obal značkových brýlí či dárková balení doutníků). Na vrácení obalů tohoto zboží může prodávající trvat, neboť jejich nevrácením dochází ke snížení hodnoty daného zboží.

Specifika platí i pro zboží v uzavřeném obalu, které spotřebitel z obalu vyňal a z hygienických důvodů jej není možné vrátit, a dodávky zvukových nebo obrazových nahrávek nebo počítačových programů, pokud spotřebitel porušil jejich původní obal. V těchto případech spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy.

Odstoupení od smlouvy spotřebitelem. Tlačítková novela

Pokud podnikatel umožňuje spotřebiteli uzavřít smlouvu online na dálku, musí mu umožnit stejně jednoduchým způsobem online od smlouvy odstoupit. Webové rozhraní musí obsahovat viditelné tlačítko „Odstoupit od smlouvy“ s následným jednoduchým elektronickým formulářem a okamžitým automatickým potvrzením o doručení.

Jak nastavit vše potřebné pro e-shop v souvislosti s tlačítkovou novelou zjistíte v návodu.

Povinnosti e-shopu při odstoupení od smlouvy

Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, musí mu prodávající bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, vrátit všechny peníze včetně nákladů na dodání (poštovného), které od něho na základě smlouvy přijal, a to stejným způsobem, jakým spotřebitel prodávajícímu zaplatil. Jiným způsobem lze peníze vrátit jen tehdy, pokud s tím spotřebitel souhlasil a pokud mu tím nevzniknou další náklady. Peníze prodávající nemusí vracet dříve, než mu spotřebitel zboží předá nebo prokáže, že zboží odeslal.

Jestliže spotřebitel zvolil jiný, než nejlevnější způsob dodání zboží (např. expresní doručení kurýrem), který prodávající nabízí, můžete prodávající spotřebiteli vrátit náklady na dodání zboží ve výši odpovídající nejlevnějšímu nabízenému způsobu dodání zboží (typicky běžné doručení poštou). Osobní odběr zboží se nepovažuje za dodání, takže cena za osobní odběr (zpravidla 0,- Kč) nemůže představovat nejlevnější způsob dodání zboží. Upozorním též na akce typu „doprava zdarma od nákupu nad 2.500,- Kč“. Pokud spotřebitel objednal zboží v hodnotě, která jej neopravňovala k využití dopravy zdarma, nemůže být doprava zdarma považována za nejlevnější způsob dodání zboží, pokud tento zákazník odstoupí od smlouvy.

Pokud jste v obchodních podmínkách neupozornili spotřebitele na povinnost nést náklady na vrácení zboží, musíte spotřebiteli uhradit i tyto náklady. Překontrolujte si tedy znění svých obchodních podmínek.

Po spotřebiteli nemůžete požadovat žádné administrativní náklady spojené s kontrolou a opětovným zabalením zboží pro další prodej ani snížení hodnoty zboží, k němuž došlo do okamžiku odstoupení od smlouvy. Dle občanského zákoníku spotřebitel odpovídá pouze za takové snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku nakládání s tímto zbožím jinak, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti. Toto ne úplně šťastně formulované ustanovení poskytuje spotřebiteli jistotu, že pokud bude zboží užívat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti, může jej do 14 dnů od převzetí vrátit, aniž by byl nucen za toto užívání jakkoliv platit. Dané ustanovení ale rozhodně nelze vykládat jako titul pro bezplatné čtrnáctidenní užívání zboží, jak si jej vyložili někteří vychytralí spotřebitelé. Smyslem práva na odstoupení je umožnit spotřebiteli prohlídku zboží, nikoliv zajistit čtrnáct dnů bezplatného užívání tohoto zboží. Je-li smlouva spotřebitelem uzavřena v úmyslu zboží užít a následně odstoupit od smlouvy, jde ze strany spotřebitele o zjevné zneužití práva, které nepožívá ochrany.

Přehled jednotlivých položek a povinností e-shopu k jejich vrácení při odstoupení od smlouvy:

1. kupní cena – vrací se,
2. balné – vrací se,
3. poštovné – vrací se ve výši nejlevnějšího způsobu dodání,
4. náklady na vrácení zboží e-shopu – nevrací se, pokud byl spotřebitel na tyto náklady předem upozorněn.

Výjimky z práva na odstoupení od smlouvy

Občanský zákoník obsahuje celou řadu výjimek z práva na odstoupení od smlouvy uzavřené na internetu. Nejčastěji aplikovatelné výjimky se vztahují na smlouvy o:

1. dodávce zboží, které bylo upraveno podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu,
2. dodávce zboží, které podléhá rychlé zkáze, jakož i zboží, které bylo po dodání nenávratně smíseno s jiným zbožím,
3. dodávce zboží v uzavřeném obalu, které spotřebitel z obalu vyňal a z hygienických důvodů jej není možné vrátit,
4. dodávce zvukové nebo obrazové nahrávky nebo počítačového programu, pokud porušil jejich původní obal,
5. dodávce novin, periodik nebo časopisů,
6. o ubytování, dopravě, stravování nebo využití volného času, pokud podnikatel tato plnění poskytuje v určeném termínu,
7. o dodání digitálního obsahu, pokud nebyl dodán na hmotném nosiči a byl dodán s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy a podnikatel před uzavřením smlouvy sdělil spotřebiteli, že v takovém případě nemá právo na odstoupení od smlouvy.
8. o poskytování služeb, jestliže byly splněny s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy a podnikatel před uzavřením smlouvy sdělil spotřebiteli, že v takovém případě nemá právo na odstoupení od smlouvy.

Přečtěte si celou sérii článků na téma Právní aspekty prodeje zboží na internetu:

Reklamace a povinnosti prodávajícího (II. díl)

Reklamace a povinnosti prodávajícího (I. díl)

Obchodní podmínky e-shopu

Proces uzavírání smluv na internetu

V předcházejícím článku o reklamaci a povinnostech prodávajícího jsem psal o tom, jaké informace musí e-shop spotřebiteli poskytnout před uzavřením smlouvy, jaký je rozdíl mezi právy z vadného plnění a právy ze záruky za jakost a jaká práva z vadného plnění občanský zákoník spotřebiteli přiznává. V tomto článku popíši správný postup pro přijetí reklamace, rozhodnutí o ní a její vyřízení.

Přijetí reklamace

Prodávající je povinen přijmout reklamaci v kterékoliv provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaného zboží nebo poskytovaných služeb, případně i v sídle nebo místě podnikání. Výjimkou je pouze situace, kdy prodávající v písemném potvrzení o svých povinnostech z vadného plnění (ať již z dobrovolné záruky za jakost, anebo ze zákonné odpovědnosti za jakost při převzetí), které vydal kupujícímu, určil k opravě jinou osobu (typicky jde o záruční servis), která je v místě prodávajícího nebo v místě pro kupujícího bližším. Pak uplatní kupující právo na opravu u této jiné osoby.

Z výše uvedeného plyne, že byť fakticky působíte jako e-shop pouze online bez jakékoliv kamenné provozovny, nemůžete určit, že přijímá reklamace pouze e-mailem. Spotřebitel může svá práva z vadného plnění uplatnit telefonicky, e-mailem či listinným dopisem. I pokud máte vytvořený reklamační formulář, nemůžete spotřebitele do jeho využití nutit. Volba je vždy na spotřebiteli.

O přijetí reklamace musí prodávající spotřebiteli vydat písemné potvrzení obsahující tyto údaje:

1. kdy spotřebitel právo uplatnil,
2. co je obsahem reklamace a
3. jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel požaduje.

Lhůty pro rozhodování o reklamaci a pro její vyřízení

O reklamaci je třeba rozhodnout ihned, ve složitých případech do 3 pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady, takže se v praxi tato lhůta poměrně obtížně kontroluje. Prodávající často rozhodují o reklamaci v rámci 30 denní lhůty pro vyřízení reklamace, což jde proti smyslu dvou samostatných lhůt. Rozhodnutí o reklamaci znamená rozhodnutí o tom, že se reklamace přijímá (že je důvodná), nebo že se zamítá (že není důvodná).

Od lhůty pro rozhodnutí o reklamaci je třeba odlišovat lhůtu pro vyřízení reklamace. Je-li reklamace důvodná, musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 kalendářních dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se nedohodnete se spotřebitelem na lhůtě delší. I pokud jsou splněny podmínky pro prodloužení lhůty pro rozhodnutí o reklamaci, k vyřízení reklamace musí dojít vždy do 30 dnů ode dne jejího uplatnění. Třicetidenní lhůta se tedy neprodlužuje o dobu, kdy byly vady zboží posuzovány v rámci rozhodování o reklamaci.

Třicetidenní lhůta pro vyřízení reklamace počíná běžet dnem následujícím po dni, v němž byla uplatněna reklamace, a skončí uplynutím třicátého dne. Pokud tedy byla reklamace uplatněna dne 1. 1., lhůta počíná běžet dne 2. 1. a posledním dnem pro vyřízení reklamace je 31. 1. Uplatnění reklamace předpokládá dostatečně určité oznámení výskytu vady („Monitor má mrtvé pixely.“) a uplatnění konkrétního práva z vadného plnění („Požaduji slevu z kupní ceny.“). Opomněl-li spotřebitel při vytknutí vady uvést, jaký způsob vyřízení reklamace požaduje, měl by jej o tom dle České obchodní inspekce (ČOI) prodávající v rámci své informační povinnosti poučit.

Vyřízením reklamace se rozumí realizace uplatněného práva, tj. dodání nové věci, poskytnutí slevy či oprava zboží. O vyřízení reklamace je prodávající povinen spotřebitele vyrozumět. Podmínkou pro běh těchto lhůt však je, že spotřebitel prodávajícímu k vyřízení reklamace poskytl požadovanou potřebnou součinnost, tedy zejména, že mu umožnil přezkoumat reklamované zboží.

Po vyřízení reklamace je nutné spotřebiteli vydat potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace.

Nedodržení jakékoliv z výše uvedených lhůt představuje porušení zákona o ochraně spotřebitele, které může být sankcionováno ze strany ČOI. Je proto vhodné, abyste spotřebitele o jeho právech řádně informovali a abyste celému procesu přijímání a vyřizování reklamací rozuměli.

K tomuto tématu doporučujeme přečíst celou minisérii článku o právních aspektech prodeje zboží na internetu:

Proces uzavírání smluv na internetu

Obchodní podmínky e-shopu

Reklamace a povinnosti prodávajícího (I. díl)

Reklamace je pro e-shop komplikací hned ze dvou důvodů. Zaprvé předznamenává nespokojeného zákazníka a nějakou formu refundace a zadruhé vzniká riziko nesprávného postupu e-shopu při přijetí a vyřizování reklamace a s tím spojené sankce ze strany České obchodní inspekce (ČOI). Tento článek by měl napomoci k tomu, abyste plnili veškeré povinnosti, které zejména občanský zákoník a zákon o ochraně spotřebitele klade na prodávajícího v souvislosti s reklamacemi zakoupeného zboží na e-shopu.

Tyto povinnosti lze rozdělit do dvou základních skupin:

1. informační povinnosti,
2. povinnosti spojené s přijetím a vyřízením reklamace.

Informační povinnost e-shopu

E-shop má povinnost ještě před uzavřením smlouvy (o procesu uzavírání smluv na internetu jsem psal v prvním díle této minisérie) spotřebiteli sdělit údaje o právech vznikajících z vadného plnění, o právech ze záruky a další podmínky pro uplatňování těchto práv. Tyto údaje bývají obsaženy v obchodních podmínkách, nebo v reklamačním řádu. Výslovně upozorňuji na zákaz jakýchkoliv ujednání, která vylučují či omezují spotřebitelova práva z vadného plnění. Tato omezení mohou mít i poměrně nenápadnou podobu. ČOI uděluje pokuty i za to, že obchodní podmínky stanoví, že reklamace jsou přijímány pouze elektronicky, neboť dle zákona o ochraně spotřebitele je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb, případně i v sídle nebo místě podnikání.

S ohledem na fakt, že sjednané podmínky uplatňování odpovědnosti za vady se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, tak i informace podané spotřebiteli ohledně jeho práv nesmí ani v reklamačních řádech zužovat rozsah jeho zákonných práv, a tak jej uvádět v omyl. Proto ani případný souhlas spotřebitele s omezením jeho práv z vadného plnění nemá žádnou právní relevanci. Účelem reklamačních řádů je tedy spíše popis postupu vyřizování reklamací a uvedení určitých doporučení ze strany prodávajícího (např. jak identifikovat objednávku) ke zrychlení celého reklamačního řízení.

Práva z vadného plnění a záruka za jakost

Mezi prodávajícími panuje mnoho nejasností o obsahu práv z vadného plnění a práv ze záruky za jakost. Největší rozdíl mezi těmito právy spočívá v tom, že práva ze záruky za jakost nevznikají automaticky ze zákona, ale k jejich existenci je třeba dohoda stran, nebo prohlášení prodávajícího o poskytnutí záruky. Na poskytnutí záruky tedy není právní nárok.

Zárukou za jakost prodávající garantuje, že si zboží po stanovenou záruční dobu zachová obvyklé vlastnosti (např. konkrétní výkon, voděodolnost, svítivost apod.) nebo že po tuto dobu bude sloužit určitému účelu. Délka záruční doby není zákonem stanovena, a je tedy na prodávajícím, po jak dlouhou dobu slíbí kupujícímu bezvadné fungování svého zboží. Záruka za jakost se může vztahovat na celé zboží (automobil), nebo na jeho specifikovanou část (karoserie automobilu).

Práva z vadného plnění a záruka za jakost se vztahují na vady vzniklé k jinému okamžiku. Záruka za jakost se vztahuje na jakoukoliv vadu vzniklou během záruční doby, oproti tomu právo z vadného plnění založí pouze taková vada, která přestože vyšla najevo později, existovala už v době převzetí (dodání) zboží. Ve vztahu k prodeji spotřebního zboží spotřebiteli se uplatňuje známá 24měsíční záruka, o jejíž ne zcela jasném výkladu píši níže.

Vadné plnění

Prodávající má povinnost plnit bezvadně, tj. odevzdat kupujícímu věc, která

1. má vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné,
2. se hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá,
3. odpovídá jakostí nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze, byla-li jakost nebo provedení určeno podle smluveného vzorku nebo předlohy,
4. je v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti,
5. vyhovuje požadavkům právních předpisů,
6. je bez právních vad (zejména, aby věc nebyla zatížena právy třetích osob a aby na kupujícího bylo řádně převedeno vlastnické právo) a
7. má doklady potřebné k užívání věci.

Odevzdání věci, která nemá všechny výše uvedené vlastnosti, je vadné plnění, které kupujícímu zakládá práva z vadného plnění.

Práva spotřebitele z vadného plnění

V případě vadného plnění může spotřebitel uplatňovat práva v závislosti na tom, zda jde o vadu odstranitelnou, či neodstranitelnou, případně také na tom, zda se vada vyskytla opakovaně. Spotřebiteli může vzniknout právo na

1. dodání nové věci, resp. výměnu součásti, není-li to vzhledem k povaze vady nepřiměřené, dále v případě odstranitelné vady, není-li možné věc užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad,
2. odstoupení od smlouvy, není-li možné dodání nové věci, resp. výměna součásti, dále v případě odstranitelné vady, není-li možné věc užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad,
3. odstranění vady (opravu), pokud je dodání nové věci, její součásti, nebo odstoupení od smlouvy vzhledem k povaze vady neúměrné (zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu),
4. přiměřenou slevu v případě, že kupující neodstoupí od smlouvy či neuplatní právo na dodání nové věci, na výměnu součásti nebo opravu věci. Kupující může požadovat přiměřenou slevu také tehdy, pokud prodávající nemůže novou věc dodat, vyměnit její součást či věc odstranit a v případě, že prodávající nezjedná nápravu v přiměřené době, resp. v situaci, kdy by zjednání nápravy působilo spotřebiteli značné obtíže. U vad věcí prodávaných za nižší cenu nebo věcí použitých musí kupující uplatnit místo práva na výměnu věci přiměřenou slevu z ceny.

Opakovaným výskytem vady se dle soudní praxe rozumí výskyt stejné vady po jejích alespoň dvou předchozích opravách (tj. třetí výskyt vady), větším počtem vad se rozumí, pokud se naráz vyskytnou tři vady věci.

Volba konkrétního práva náleží vždy spotřebiteli, ten je nicméně limitován zákonnými mantinely, jak jsou naznačeny výše. U použité věci například nelze požadovat dodání nové věci a u prvého výskytu odstranitelné vady nelze odstoupit od smlouvy.

Kupujícímu práva z vadného plnění nenáleží, pokud před převzetím věci o vadě věděl nebo pokud ji sám způsobil. Kupující může vadu způsobit neodbornou manipulací se zbožím nebo užíváním zboží k jinému než stanovenému účelu.

Práva z vadného plnění dále kupujícímu nenáleží

1. u věci prodávané za nižší cenu na vadu, pro kterou byla nižší cena ujednána,
2. na opotřebení věci způsobené jejím obvyklým užíváním,
3. u použité věci na vadu odpovídající míře používání nebo opotřebení, kterou věc měla při převzetí kupujícím, nebo
4. vyplývá-li to z povahy věci.

Doba pro uplatnění práv z vadného plnění

Kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době 24 měsíců od převzetí. Toto ustanovení občanského zákoníku vyvolává v odborných kruzích již několik let debatu, na niž stále nemáme jednoznačnou odpověď. Spor se vede o to, zda doba 24 měsíců určuje dobu, během níž má spotřebitel uplatit právo z vady, nebo zda jde o dobu, po kterou si má zboží zachovat stanovené vlastnosti (zákonná záruka za jakost). Spíše převládá názor, že spotřební zboží prodávané spotřebiteli si musí své vlastnosti podržet po dobu 24 měsíců. Reklamovat tedy lze vadu, která se vyskytne v průběhu 24 měsíců od převzetí, a není třeba zkoumat, zda vada existovala již v době převzetí zboží a teprve později se projevila, nebo že vada vznikla později v důsledku porušení povinností prodávajícího. Nicméně dosud na toto konto neexistuje relevantní judikatura Nejvyššího či Ústavního soudu.

Pro zuživatelné zboží a pro zboží podléhající rychlé zkáze existuje zvláštní pravidlo, podle nějž tato zboží lze reklamovat ve vyznačené době trvanlivosti nebo době, po kterou lze věc použít.

Občanský zákoník stanoví vyvratitelnou právní domněnku, podle níž pokud se vada projeví v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí. Toto znamená, že projeví-li se vada do šesti měsíců od převzetí, je to prodávající, kdo musí prokázat, že zboží při převzetí vadu nemělo. Pouhé tvrzení prodávajícího o neexistenci vady určitě neobstojí.

V následujícím článku o reklamaci a povinnostech prodávajícího budou blíže představeny povinnosti související s přijetím a vyřizováním reklamace.

Přečtěte si další články na téma Právní aspekty prodeje zboží na internetu:

Proces uzavírání smluv na internetu

Obchodní podmínky e-shopu

Reklamace a povinnosti prodávajícího (II. díl)

Obchodní podmínky typicky upravují kontraktační proces, záruční a reklamační podmínky či podmínky užití webových stránek, na nichž je e-shop přístupný. Mimo tyto oblasti musí obchodní podmínky obsahovat celou řadu informací, které při uzavírání smluv na internetu musí být spotřebiteli poskytnuty ještě před uzavřením smlouvy.

Donedávna bývala součástí obchodních podmínek i problematika ochrany osobních údajů. Po účinnosti notoricky známého obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) je již tato praxe vyloučena a e-shopy musí svou informační povinnost o zpracování osobních údajů vůči zákazníkům plnit v samostatném dokumentu.

Na téma obchodních podmínek e-shopu již bylo napsáno nepřeberné množství článků, nicméně Česká obchodní inspekce, která obsah obchodních podmínek kontroluje, stále zveřejňuje alarmující statistiky o jejich nedostatcích. Doufám, že by tento článek mohl přispět k tomu, aby se tato situace alespoň o trochu zlepšila.

Povinně poskytovaná sdělení před uzavřením smlouvy

Spotřebitel je jakožto slabší smluvní strana při uzavírání smluv na internetu chráněn hned několika způsoby. Jedním z nich je povinnost podnikatele informovat spotřebitele. O povinně poskytovaných sděleních pro spotřebitele před uzavřením smlouvy se můžete dočíst v jednom z mých starších článků.

Občanský zákoník dále obsahuje interpretační pravidlo, dle nějž lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. A dále, že k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Provozovatel e-shopu je tedy velmi podstatně omezen v tom, jaká si se spotřebitelem v obchodních podmínkách nastaví práva a povinnosti.

Připojení obchodních podmínek ke smlouvě

Jak bylo výše uvedeno, e-shop má povinnost zákazníkovi poskytnout určité informace ještě před uzavřením smlouvy. Tuto povinnost e-shopy plní tak, že si od zákazníků nechávají ještě před odesláním objednávky potvrdit, že se s obchodními podmínkami seznámili. V této souvislosti upozorním na dvě nejčastější chyby, kterých se e-shopy dopouští.

Aby bylo možné hovořit o tom, že spotřebitel byl seznámen se stanovenými informacemi před uzavřením smlouvy, musí mít objektivní možnost se s těmito informacemi seznámit. Odkaz na obchodní podmínky tedy není možné mít zastrčený někde v patičce webové stránky nebo je zasílat až po uzavření smlouvy. Obchodní podmínky musí být spotřebiteli poskytnuty přehledným způsobem tak, aby spotřebitel měl možnost se s jejich obsahem seznámit ještě před tím, než odešle objednávku.

Pouhé poskytnutí odkazu na obchodní podmínky ještě před odesláním objednávky však samo o sobě nestačí k tomu, aby se obchodní podmínky staly součástí smlouvy. Občanský zákoník uvádí, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Vzhledem k tomu, že obchodní podmínky jednotlivých e-shopů nebývají spotřebitelům známy, je nutné je připojit k nabídce.

K připojení obchodních podmínek ke smlouvě je třeba, aby objednávkový formulář spotřebitele výslovně upozornil na to, že se na uzavíranou smlouvu vztahují obchodní podmínky. V zájmu právní jistoty lze doporučit výslovné vyjádření souhlasu spotřebitele s obchodními podmínkami ve formě zaškrtávacího políčka.

Dalším obvyklým nedostatkem objednávkových formulářů je absence rekapitulace objednávky. Je chybou, pokud spotřebitel v několika krocích vyplní objednávku (množství zboží, doprava, platba) a před odesláním závazné objednávky mu formulář neumožní zkontrolovat a měnit vstupní údaje, které do objednávky vložil.

Textová podoba není hypertextový odkaz

Snad nejčastěji opomíjenou povinností e-shopů je povinnost poskytnout spotřebiteli obchodní podmínky v textové podobě. Textová podoba je přitom dle občanského zákoníku zachována, jsou-li údaje poskytnuty takovým způsobem, že je lze uchovat a opakovaně zobrazovat. To v praxi znamená, nestačí poskytnout pouze hypertextový odkaz na podmínky obsažené na internetových stránkách, protože takto poskytnuté obchodní podmínky mohou být dodatečně změněny.

Nejvhodnějším řešením je přikládat veškeré požadované informace (obchodní podmínky, reklamační řád, dodací podmínky apod.) v aktuálním znění ve formátu PDF přímo do přílohy e-mailu zasílaného spotřebiteli současně s potvrzením objednávky.

Žádné schovávačky v obchodních podmínkách

Ústavní soud definoval účel obchodních podmínek pro kontraktaci se spotřebiteli následovně: „Obchodní podmínky ve vztazích se spotřebiteli mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka, nebo ujednání o smluvní pokutě). Takovému nepoctivému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ ¹

Na obchodní podmínky se typicky budou vztahovat i omezení týkající se adhezních smluv, což jsou smlouvy, jejichž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran (e-shop) nebo podle jejich pokynů, aniž slabší strana (spotřebitel) měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek reálně ovlivnit. Úprava adhezních smluv dopadá na situace „ber, nebo nech být“, s níž se nejčastěji setkáváme např. u mobilních operátorů, pojišťoven či bank.

Podle občanského zákoníku je neúčinné takové ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, nepřijala-li je tato strana výslovně. Toto ustanovení tedy cílí na pokoutní praktiky provozovatelů e-shopů, kteří některá pro spotřebitele nevýhodná ujednání „schovávali“ do hlubin obchodních podmínek či je zobrazovali malým písmen.

Smluvní pokutě se raději vyhněte

Dle nálezu Ústavního soudu z roku 2013 nemohou být součástí obchodních podmínek ujednání ukládající spotřebiteli povinnost platit smluvní pokutu. Za smluvní pokutu je třeba považovat jakoukoliv povinnost spotřebitele platit prodávajícímu poplatek, penále či paušální náhradu škody. Není rozhodné, jak se dané ujednání pojmenuje, ale jaký je jeho skutečný obsah.

Smluvní pokutu se spotřebitelem je tak možné sjednat pouze ve smlouvě samotné. Ačkoliv je zmíněné rozhodnutí Ústavního soudu podrobováno kritice, není dosud překonáno a naopak je některými nižšími soudy extenzivně rozšiřováno i na jakékoliv dodatkové platební povinnosti spotřebitele. Nedoporučuji tedy e-shopům do obchodních podmínek zanášet jakékoliv platební povinnosti spotřebitele v případě porušení jeho povinností. V případě, že zboží nebylo spotřebitelem přebráno, e-shopu nic nebrání domáhat se vůči spotřebiteli náhrady škody například v podobě nákladů spojených s dodáním zboží a jeho uskladněním.

¹ Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013.

Přečtěte si další články na téma právních aspektů prodeje zboží na internetu:

Proces uzavírání smluv na internetu

Reklamace a povinnosti prodávajícího (I. díl)

Reklamace a povinnosti prodávajícího (II. díl)

Smlouva není jen listina

Když se řekne smlouva, mnozí si představí běžnou papírovou listinu, na jejíž konec smluvní strany připojují své podpisy. Pokud se domníváte, že se zákazníky vašeho e-shopu žádnou smlouvu neuzavíráte, neboť zákazníci pouze vyplňují objednávkový formulář a vy jim následně zasíláte fakturu, měli byste zbystřit.

Smlouva totiž není vázána pouze na listiny, ale lze ji uzavřít i ústně nebo elektronicky (např. prostřednictvím e-mailu či instant messaging aplikace). Občanský zákoník předepisuje písemnou formu jen u vybraných smluvních typů, a proto valnou většinu smluv v běžném denním životě uzavíráme ústně. K uzavření smlouvy dochází při nákupu z automatu či pouhým nástupem do tramvaje. Smlouvy uzavíráte i prostřednictvím vašeho e-shopu s vašimi zákazníky, a to při každé jejich objednávce. Jsou to smlouvy písemné uzavřené v elektronické podobě. Bez uzavírání smluv se prostě neobejdete, je proto vhodné věnovat pozornost tomu, co je to smlouva, co je jejím obsahem, kdy smlouva vzniká a jaké má účinky. Předejdete tak možným problémům.

Co je to smlouva a co je jejím obsahem?

Smlouva představuje shodnou vůli stran zavázat se k určitému plnění, nejde tedy o onu listinu či elektronický formulář, ale o shodný projev vůle obou stran. Obsahem smlouvy jsou tedy konkrétně vymezené vzájemné závazky smluvních stran, kterými mohou být na straně prodávajícího závazek odevzdat kupujícímu určitou věc a umožnit mu nabýt vlastnické právo k ní a na straně zákazníka věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu.

Kdy smlouva vzniká a jaké má účinky?

Předpokladem vzniku smlouvy je návrh na uzavření smlouvy (nabídka) a její přijetí (akceptace). Smlouva pak vzniká okamžikem, kdy je nabídka přijata, což bývá většinou tehdy, kdy je přijetí doručeno navrhovateli.

Podle občanského zákoníku platí vyvratitelná domněnka, že návrh dodat zboží nebo poskytnout službu za určenou cenu učiněný reklamou, v katalogu nebo vystavením zboží je nabídkou, a to s výhradou vyčerpání zásob nebo ztráty schopnosti plnit. Podle zákona je tedy nabídkou k uzavření smlouvy již umístění konkrétní položky s uvedením její ceny na váš e-shop či do reklamy. Zákazník pak odesláním objednávky nabídku přijímá a smlouva je uzavřena okamžikem, kdy je objednávka doručena prodávajícímu.

Proč se zajímat o okamžik vzniku smlouvy?

Okamžik vzniku smlouvy je velmi podstatný, neboť jakmile smlouva vznikne, je závazná pro obě strany. Smlouvu je zásadně možné měnit pouze na základě shodné vůle obou smluvních stran. Prodávající tedy musí kupujícímu odevzdat objednanou věci a umožnit mu nabýt vlastnické právo k ní a zákazník musí za věc zaplatit. Nebude-li kupující souhlasit, musíte mu po uzavření smlouvy poskytnout to, co si objednal.

Pokud obchodní podmínky nestanoví jinak a smlouva vzniká již odesláním objednávky, nemáte v procesu uzavírání smlouvy poslední slovo, takže jednoduše může tak dojít k nepříjemné situaci, kdy se smluvně zavážete k dodání věci, kterou však nemáte na skladě, nebo k dodání věci za cenu, za níž jste ji nezamýšleli prodávat.

V situaci, kdy je v e-shopu uvedeno, že objednaný počet kusů zboží je skladem, se jen těžko budete dovolávat výhrady vyčerpání zásob, neboť je vaší odpovědností udržovat údaje o dostupném zboží aktuální. Tímto se můžete dostat do prodlení s dodáním zboží, případně zboží nebudete schopni dodat vůbec. Zákazníkovi tak může vzniknout nárok na přiměřenou náhradu z důvodu uvedení v omyl.

Stejně tak se můžete dostat do komplikované situace i v případě chybně uvedené nižší ceny zboží, než za jakou má být zboží správně nabízeno. Pokud dle obchodních podmínek smlouva vzniká již doručením objednávky, nemáte možnost vzniku smlouvy s chybně uvedenou cenou zabránit tím, že byste nabídku neakceptovali.

Občanský zákoník nicméně dává smluvním stranám možnost upravit si kontraktační proces odchylně od zákona. Tuto možnost byste měli využít a upravit si proces uzavírání smlouvy tak, abyste vyloučili potenciální rizika. Nechcete-li být vázáni reklamou či pouhým umístěním zboží do e-shopu, doporučuji aplikaci této zákonné domněnky v obchodních podmínkách vyloučit. Tato úprava ale eliminuje riziko uzavření smlouvy s chybně uvedenou cenou pouze u těch e-shopů, které potvrzují objednávky ručně. Před povinností dodat zboží za chybně uvedenou cenou proto spolehlivě ochrání pouze ustanovení obchodních podmínek, podle kterého prodávající výslovně deklaruje, že nemá v případě nápadně nízké kupní ceny skutečnou vůli smlouvu uzavřít. Obchodním podmínkám e-shopu se věnuje následující díl této minisérie.

Přečtěte si další díly z miniseriálu o uzavírání smluv na internetu:

Obchodní podmínky e-shopu

Reklamace a povinnosti prodávajícího (I. díl)

Ochrana označení ViGi® Fashion prostřednictvím ochranné známky

Nejprve je třeba uvést, co může nově¹ tvořit ochrannou známku, ve smyslu definice ochranné známky (§ 1a zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon) je ochrannou známkou jakékoli označení, tvořené zejména slovy, včetně osobních jmen, barvou, kresbou, písmeny, číslicemi nebo tvarem výrobku či jeho obalu nebo zvuky, pokud je způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby a je schopno být vyjádřeno v rejstříku ochranných známek způsobem, který příslušným orgánům a veřejnosti umožňuje jasně a přesně určit předmět ochrany poskytnuté vlastníkovi ochranné známky. Změna zákonné definice ochranné známky umožňuje zvolit nejen již často využívané grafické, obrazové prvky a barevné provedení, ale umožňuje být mnohem kreativnější a zvolit si pro identifikaci svých služeb či výrobků zvukovou, pohybovou, multimediální, poziční či další druhy ochranných známek (jednotlivé druhy včetně jejich vyjádření jsou nově vymezeny přímo v příloze č. 1 zákona). S obdobným chápáním ochranné známky se lze setkat na území Evropské unie a i v dalších zemích, je však třeba vždy ověřit, co se ochrannou známkou v té které zemi (regionu), ve které chce přihlašovatel chránit své označení, rozumí.

Ochranné známky lze totiž chránit národně, regionálně (např. pro území Evropské unie) či získat jedním zápisem u mezinárodního úřadu ochranu ve zvolených zemích světa. Na území České republiky tedy platí ochranné známky národní (zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví České republiky), ochranné známky Evropské unie (OZ EU, zapsané Evropským úřadem duševního vlastnictví EUIPO) a mezinárodní ochranné známky, které byly s účinky pro Českou republiku zapsány v rejstříku vedeném Mezinárodním úřadem Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) a všeobecně známé známky uznávané ve smyslu mezinárodních dohod (článku 6bis Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví a článku 16 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví). To znamená, že např. označení, která byla zapsána Úřadem průmyslového vlastnictví Slovenské republiky, tj. slovenské národní ochranné známky, na území České republiky ochrany nepožívají a naopak. Chce-li zahraniční subjekt získat ochranu pro své označení v České republice, musí zvolit některou z výše uvedených možností, přičemž i zahraniční subjekt může žádat o národní (českou) ochrannou známku.

Před podáním přihlášky ochranné známky k zápisu je třeba zvážit, zda označení, které chci přihlásit k ochraně, není ze zápisu vyloučeno, protože označuje druh zboží nebo služby, pouze popisuje jeho vlastnosti, klame spotřebitele či je v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy (blíže § 4 zákona) nebo by mohlo zasahovat do starších práv třetích osob, které by se mohly zápisu označení bránit podáním námitek podle § 7 zákona.

Starší ochranné známky je možné nalézt pomocí rešerše ve veřejně dostupných databázích ochranných známek (národní databáze ochranných známek platných na území České republiky na www.upv.cz, databáze ochranných známek Evropské unie a zapsaných průmyslových vzorů Společenství úřadu EUIPO eSearch plus, databáze mezinárodních ochranných známek WIPO Madrid Monitor či souhrnná databáze TMview, která obsahuje informace o přihláškách ochranných známek a zapsaných ochranných známkách ze všech národních úřadů členských států EU, Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a řady partnerských národních či regionálních úřadů mimo území EU). Je vhodné ověřit existenci shodných či podobných označení i v jiných zdrojích, např. v obchodním rejstříku, neboť nejen starší ochranné známky lze úspěšně namítat (viz § 7 zákona).

Jaké náležitosti musí obsahovat přihláška ochranné známky? Vše se dozvíte i na webu Úřadu průmyslového vlastnictví ČR.

O zápis národní ochranné známky je možné žádat přihláškou ochranné známky. Náležitosti, které přihláška musí obsahovat, jsou vymezeny zákonem (§ 19 zákona) a rovněž podrobně popsány na stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví (www.upv.cz), který o zápisu ochranné známky do rejstříku ochranných známek rozhoduje. Pro zahájení zápisného řízení je nutné uhradit přihlašovací poplatek, který činí pro individuální ochrannou známku do tří tříd výrobků nebo služeb 5 000 Kč, za každou třídu nad tři třídy se doplácí 500 Kč (blíže část XI. Sazebníku správních poplatků, který je přílohou zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).

Zápisné řízení trvá průměrně 6 – 9 měsíců, a to včetně zákonem stanovené 3 měsíční lhůty, kdy je přihlašovaná ochranná známka zveřejněna ve Věstníku pro účely podání námitek. Nejsou-li podány námitky, či jsou-li tyto námitky neúspěšné, je ochranná známka zapsána do rejstříku ochranných známek. Za zápis do rejstříku se žádný poplatek nehradí. Ochranná známka platí 10 let ode dne podání přihlášky. Chce-li následně její vlastník ochranu prodloužit, je to možné vždy na dalších 10 let. Žádost o obnovu ochranné známky je třeba podat v posledním roce platnosti ochranné známky a zároveň uhradit příslušný správní poplatek (2 500 Kč).

O oblíbenosti ochranných známek hovoří nejlépe samotná data. V roce 2018 bylo u Úřadu průmyslového vlastnictví podáno celkem 7 638 přihlášek národních ochranných známek, z toho 7 042 domácími subjekty a 596 přihlašovateli ze zahraničí. Úřad zapsal do rejstříku 6 192 národních ochranných známek, z nich 5 689 českým a 503 zahraničním subjektům. Čeští přihlašovatelé jsou aktivní i v podávání přihlášek ochranných známek Evropské unie, v loňském roce bylo českými přihlašovateli podáno celkem 1 253 přihlášek ochranných známek Evropské unie a toto číslo trvale stoupá. Ke konci roku 2018 tak na území České republiky bylo platných celkem 1 520 000 ochranných známek, z nich 124 000 národních, 77 000 mezinárodních s vyznačením České republiky a téměř 179 000 s vyznačením Evropské unie, největší podíl, 1 140 000 (to je přibližně 75% z celkového počtu), připadá na ochranné známky Evropské unie.

Zápisem vše nekončí, ochrannou známku je třeba řádně užívat a také být dbalý svých práv a bránit ostatním v zasahování do nich. Zápis ochranné známky do rejstříku umožňuje jejímu vlastníkovi užívat svou ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro něž je chráněna, a to přímo na výrobcích, obalech, při nabízení na trhu, v reklamě, atd., a bránit ostatním v užívání shodného či podobného označení (blíže § 8 a násl. zákona). Pokud i přes tento zákonný zákaz užívání vlastník zjistí, že jeho právo je porušováno, může se aktivně bránit pomocí dostupných právních prostředků: zahájení soudního řízení o vymáhání práv z ochranné známky, obrana proti nekalé soutěži, doménový spor a další. V takovém případě je vhodné kontaktovat advokáta či patentového zástupce (www.cak.cz, www.patzastupci.cz).

¹ Změna definice ochranné známky nastala účinností novelizačního zákona č. 286/2018 Sb., které je účinný od 1. 1. 2019.

Co je Evidence skutečných majitelů?

Ke dni 1. 1. 2018 byla zřízena evidence údajů o skutečném majiteli právnických osob a svěřenských fondů (dále jen „Evidence“). K tomuto kroku byla Česká republika zavázána na základě tzv. čtvrté směrnice o AML (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/849, o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, dále jen „Směrnice AML“).

Evidence má sloužit k zamezení praní peněz získaných trestnou činností. Pachatelé trestných činů se totiž mnohdy schovávají ve spletitých korporátních strukturách.

Evidence má podobu informačního systému veřejné správy, do kterého se zapisují zákonem vymezené údaje o skutečných majitelích právnických osob. Evidence je vedena rejstříkovými soudy, avšak na rozdíl od obchodního rejstříku je neveřejná.

Koho se Evidence týká?

Povinnost zapsat údaje o svém skutečném majiteli do Evidence mají všechny právnické osoby, a to bezodkladně po 1. 1. 2018. Právnické osoby zapsané do obchodního rejstříku (v.o.s., k.s., s.r.o., a.s., družstva) musí tuto povinnost splnit nejpozději do 1. 1. 2019 a ostatní právnické osoby (např. spolky, SVJ, nadace, ústavy) zapsané do dalších veřejných rejstříků do 1. 1. 2021.

Kdo je skutečným majitelem?

Skutečným majitelem právnické osoby je fyzická osoba:

1. která sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě disponuje více než 25 % hlasovacích práv nebo má větší než 25% podíl na základním kapitálu;
2. která sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě právnickou osobu ovládá; nebo
3. která má být příjemcem alespoň 25 % zisku této právnické osoby.

Nesplňuje-li žádná fyzická osoba v dané právnické osobě kritérium a) až c), je skutečným majitelem takové právnické osoby fyzická osoba:

1. která je členem statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu.

Jaké údaje se do Evidence zapisují?

Do Evidence se zapisují následující údaje o skutečném majiteli:

• jméno a adresa místa pobytu (popř. též bydliště, je-li odlišné od adresy místa pobytu);
• datum narození a rodné číslo (bylo-li přiděleno);
• státní příslušnost;
• údaj o skutečnosti zakládající postavení skutečného majitele, a to:
  • údaj o podílu na hlasovacích právech (zakládá-li se na přímé účasti v právnické osobě),
  • údaj o podílu na rozdělovaných prostředcích (zakládá-li se na skutečnosti, že je jejich příjemcem) nebo údaj o jiné skutečnosti (pokud je postavení skutečného majitele založeno jinak).

Je zápis do Evidence zpoplatněn?

Návrh na zápis do evidence skutečných majitelů je zpoplatněn soudním poplatkem ve výši 1.000,- Kč. Pokud právnická osoba zapsaná do obchodního rejstříku podá návrh na zápis údajů do evidence do 31. 12. 2018, bude tento návrh od soudního poplatku osvobozen.

Jaké hrozí sankce za nesplnění povinnosti provést zápis?

Za nesplnění povinnosti zápisu do Evidence nejsou v tuto chvíli stanoveny žádné přímé sankce. Faktické dopady ovšem mohou spočívat v odmítnutí poskytnutí služeb povinnými osobami podle AML, hlášení na Finanční analytický úřad nebo vypovězení smluvních vztahů od subjektů, které vyžadují plnění AML od svých smluvních partnerů. Neprovedení zápisu do Evidence pak může znamenat i vyloučení ze zadávacího řízení o veřejné zakázce.

Jak provést zápis správně a bez starostí?

V souvislosti se shora uvedenými povinnostmi vám v první řadě můžeme pomoci s posouzením, kdo představuje skutečného majitele vaší společnosti, a dále zajistit kompletní provedení zápisu údajů o skutečném majiteli do Evidence včetně vyhotovení všech potřebných dokumentů. V případě zájmu nás neváhejte kontaktovat prostřednictvím níže uvedených údajů.

Mgr. Jan Brauner
advokát

člen INPARTNERS GROUP

E-mail: brauner@inpartners.cz

Tel.: (+420) 736 203 175

Kromě variability možností obsahuje i nastavení prvků soukromí pro služby třetích stran. Doporučujeme proto před 25. 5. 2018 aktivovat Váš souhlas se zasíláním údajů v případě, že využíváte např. platební brány, splátkové systémy, napojení na dopravce nebo e-mailingové nástroje.

Jak GDPR modul funguje a jaké možnosti vám nabízí jsme sepsali do návodů.

GDPR modul v ByznysWebu

Najdete v administraci svého webu, v sekci Nastavení > Soukromí a zabezpečení.

Jak nastavíte jednotlivé prvky soukromí pro ochranu osobních údajů? Odpovědi najdete v podrobném návodu.

Jednou z výhod GDPR modulu v ByznysWeb.cz je i možnost nastavit jednotlivé prvky soukromí zvlášť pro jazykové verze. Přečtěte si návod.

Rovněž jsme pro vás připravili i ukázky jednotlivých nastavení prvků soukromí.

*Upozornění: samotné nastavení modulu nestačí k tomu, aby byl váš e-shop nebo webová stránka v souladu s GDPR nařízením. ByznysWeb nefiguruje jako konzultant GDPR, proto doporučujeme vždy se poradit se svým právníkem nebo odborníkem na ochranu osobních údajů.

Pokud nevíte, kde začít, na podstránce byznysweb.cz/gdpr najdete různé zdroje, ze kterých můžete čerpat know-how, doporučujeme např. FB skupiny.

Děkujeme za pochopení.

Pravidla ve zpracování osobních údajů, která přináší obecné nařízení o ochraně osobních údajů (dále v textu pouze jako nařízení) jsou pro některé provozovatele e-shopů úplnou novinkou.  Proto se v tomto článku podíváme na to, co znamená právní titul zpracování, kdy vyžadovat souhlas a co by měl správný souhlas se zpracováním osobních údajů obsahovat.

Je nutné získávat od zákazníků souhlas se zpracováním OÚ za účelem vyřízení objednávky?

Začneme příkladem:

Firma prodává zboží prostřednictvím elektronického obchodu – e-shopu. Pro objednání zboží a jeho dodání je nevyhnutelné, aby zákazník poskytl své osobní údaje, kterými jsou jméno, příjmení, adresa, telefonický a e-mailový kontakt.

Je potřeba, aby firma (provozovatel, dále správce) získávala od svých zákazníků souhlas se zpracováním těchto osobních údajů?

Ne, správce zpracovává osobní údaje za účelem zpracování objednávky a dodání zboží bez souhlasu zákazníka.

Proč je to tak?

Jednou ze základních zásad zpracování osobních údajů, kterou je nutno dodržovat za každých okolností, je zásada zákonnosti. Tato říká o tom, že zpracování osobních údajů je možné vykonávat jen na základě jednoho z definovaných právních titulů zpracování tak, aby nedošlo k porušení základních práv subjektu údajů (tedy dotknuté osoby).

Nařízení ve svém článku 6 rozlišuje celkem 6 právních základů pro zpracování osobních údajů. Jde o jakési oprávnění, které správci webu:

• umožňují
• nebo jej zavazují

zpracovat osobní údaje.

Všechny právní tituly  jsou rovnocenné, ani jeden z nich není pouze doplňkový.

V podmínkách provozovatelů e-shopů jsou nejčastěji používány tyto tři:

• subjekt údajů vyjádřil souhlas se zpracováním svých osobních údajů alespoň k jednomu konkrétnímu účelu,
• zpracování osobních údajů je nevyhnutelné pro plnění smlouvy, smluvní stranou, kterou je subjekt údajů, nebo na vykonání opatření před uzavřením smlouvy na základě žádosti subjektu údajů,
• zpracování osobních údajů je nevyhnutelné podle zvláštního předpisu nebo mezinárodní smlouvy, kterou je členský stát vázaný.

Často pouze zjednodušeně říkáme, že osobní údaje zpracováváme na základě: souhlasu, smlouvy nebo zvláštního předpisu.

Takže když se vrátíme zpět k našemu prvnímu příkladu, pak už můžeme říct, že právním titulem zpracování těch osobních údajů, které jsou nevyhnutelné pro dodání zboží nebo služby správcem e-shopu, je smlouva. Ne souhlas se zpracováním.

Je proto nesprávné, když provozovatel prostřednictvím svých obchodních podmínek informuje své zákazníky o zpracování osobních údajů například takto:

„Kupující odesláním vyplněného objednávkového formuláře čestně prohlašuje, že dává souhlas ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů, aby prodávající zpracoval jeho osobní údaje za účelem uzavření kupní smlouvy.“

A nesprávně je to i takto:

„Odesláním objednávky zákazník dobrovolně souhlasí se zpracováním jeho osobních údajů z důvodu předmětu plnění smlouvy.“

Proto v situaci, kdy jsou osobní údaje zákazníka nevyhnutelné k tomu, abyste mu dodali produkt (ať už je jím zboží, nebo služba), nevyžadujete souhlas se zpracováním.

Vložení souhlasu se zpracováním do smlouvy jakoby „pro jistotu“ není považováno jen za jakousi drobnost nebo kosmetickou chybu. Jde o nesprávně zvolený právní titul a správci e-shopů tímto postupem porušují pravidla zpracování osobních údajů.

V případě zpracování osobních údajů za účelem realizace dodání zboží (kdy postupujeme bez souhlasu zákazníka) je potřeba prokazatelně zabezpečit plnění informační povinnosti o tom, jak budou osobní údaje zákazníka zpracovány (článek 13 nařízení).

V tomto případě má správce na výběr:

• zda informace uvede do obchodních podmínek (stále ale hovoříme o situaci, kdy správce nevyžaduje souhlas se zpracováním; osobní údaje jsou využívány jen v souvislosti s dodáním zboží),
• nebo všechny informace o tom, jak bude osobní údaje zákazníků zpracovávat, uvede například na samostatnou stránku webu, která bude zaměřena výhradně na ochranu osobních údajů; na tuto stránku bude odkazovat například z objednávkového formuláře, případně jiným způsobem tak, aby se zákazník mohl s informacemi obeznámit.

Samotnou informaci o tom, že budeme zpracovávat osobní údaje bez souhlasu, není potřeba uvádět. Ale podle článku 13 ods. 2 písm. e) nařízení – zákazníka informujeme i o tom, že jeho osobní údaje jsou nevyhnutelné k tomu, abychom s ním mohli uzavřít smlouvu, a v případě, že nám osobní údaje (jméno, příjmení, adresa dodání atd.) neposkytne, poté s ním nemůžeme uzavřít smlouvu.

Proto doporučuji přečíst si článek 13 nařízení, projít jednotlivé body a prověřit, zda o tom zákazníka informujeme, nebo ne.
(Samozřejmě článek 14 se rovněž týká informační povinnosti, ale v situaci, kdy osobní údaje nejsou získány od dotčené osoby, například od jiné osoby, z jiné organizace atd.)

Ochrana osobních údajů a newsletter

Správce e-shopu chce zasílat svým potenciálním zákazníkům e-mailový newsletter. Prostřednictvím něj bude informovat o slevách, novém zboží a různých jiných novinkách. Potřebuje k tomu pouze e-mailovou adresu příjemce. Je potřebný souhlas se zpracováním e-mailové adresy?

Ano, v tomto případě je souhlas se zpracováním nevyhnutelný a je právním titulem pro získání a další zpracování osobních údajů z důvodu zasílání newsletteru.  A to bez ohledu na to, zda bude provozovatel zpracovávat jen e-mailovou adresu příjemce nebo například i jeho jméno nebo příjmení. Zpracování již samotných e-mailových adres všeobecně považujeme za zpracování osobních údajů.

Samozřejmě můžeme namítat, že ne každá e-mailová adresa, kterou provozovatel e-shopu získá, je automaticky osobním údajem. Ale s ohledem na samotnou definici osobních údajů, kterými jsou:

„jakékoliv informace týkající se identifikované nebo identifikovatelné fyzické osoby (dále jen „subjekt údajů“); identifikovatelná fyzická osoba je osoba, kterou možno identifikovat přímo nebo nepřímo, zejména odkazem na identifikátor, jako je jméno, identifikační číslo, lokalizační údaje, online identifikátor nebo odkazem na jeden, příp. více prvků, které jsou specifické pro fyzickou, fyziologickou, genetickou, mentální, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu této fyzické osoby“

je velmi pravděpodobné, že získané e-mailové adresy budou většinou považovány za osobní údaje.

Jak získat souhlas  se zpracováním, který bude v souladu s nařízením?

Aby byl souhlas udělený v souladu s nařízením, je nevyhnutelné, aby jím byl svobodný, konkrétní, informovaný a jednoznačný projev vůle dotčené osoby (v tomto případě příjemce e-mailové zprávy), kterým potvrzuje, že souhlasí s tím, aby byly jeho osobní údaje zpracovány.

Je proto nesprávné,  když provozovatel získává souhlas se zpracováním, a to prostřednictvím svých obchodních podmínek takto:

„Odesláním závazné objednávky uděluje zákazník prodávájícímu souhlas se zpracováním své e-mailové adresy, a to za účelem zasílání newsletteru.“

Takto získaný souhlas se zpracováním osobních údajů je v rozporu s nařízením (dokonce i s platným zákonem o ochraně osobních údajů). Je to z toho důvodu, že není  udělen svobodně. Dotčená osoba – zákazník nemá možnost svobodně se rozhodnout, zda souhlas udělí, nebo ne. Hovoříme o tom, že souhlas je vynucený, a proto je v rozporu s legislativou. Správci e-shopu se sice databáze odběratelů newsletterů  utěšeně rozrůstá, a to přímoúměrně počtu jeho zákazníků, tyto souhlasy ale nejsou platné.

Souhlas se zpracováním osobních údajů jednoduše nesmí být součástí obchodních podmínek nebo smlouvy, když dotčená osoba nemá svobodnou možnost vyjádřit svůj nesouhlas.

Rovněž je nesprávně, když pod objednávací formulář umístíte zaškrtávací políčko a vedle něj text „souhlasím se zařazením mojí e-mailové adresy do databáze odběratelů newsletteru“, přičemž je ale zaškrtávací políčko již předem označeno (zaškrtnuto). Ani takto získaný souhlas se zpracováním není platný. Zaškrtávací políčko nesmí být předem označené.

Správně získaný souhlas se zpracováním e-mailové adresy za účelem zasílání newsletteru by mohl být získáván například takto:

❯❯❯ Správce vytvoří samostatný formulář pro získávání e-mailových adres. K tomu uvede jednoznačnou informaci, že vložením e-mailové adresy subjekt údajů souhlasí s přijímáním newsletterových zpráv.

Podobné pravidlo platí i v souvislosti s členstvím ve věrnostním programu.  Zpracování osobních údajů z důvodu poskytování slev, bonusů nebo jiných výhod členem věrnostního programu je možné jen tehdy, když k tomu subjekt údajů udělí samostatný souhlas. I v tomto případě jde o jiný účel zpracování, který je odlišný od zpracování údajů z důvodu plnění předmětu smlouvy  (dodání zboží nebo služby).

Nesprávně by proto bylo, kdyby správce e-shopu své zákazníky automaticky považoval za členy svého věrnostního programu, a to například takovouto informací v obchodních podmínkách:

„Vyplněním a odesláním objednávkového formuláře se zákazník automaticky stává členem našeho věrnostního programu, který mu přinese spoustu zajímavých výhod.“

Souhlas se zpracováním osobních údajů pro účely členství ve věrnostním programu je proto potřeba získat odděleně od ostatních účelů zpracování (kupní smlouva a newsletter).

Co by měl souhlas se zpracováním obsahovat?

Získávání osobních údajů od dotčených osob, jako úvodní fáze zpracování, je spjato s povinnou informační povinností vůči těmto osobám. Vyplývá to z článku 13 nařízení. Z tohoto důvodu je potřebné, aby váš souhlas se zpracováním obsahoval například tyto informace:

• identifikační údaje vás jako správce,
• účel nebo důvod zpracování osobních údajů, pro který vyžadujete souhlas,
• příjemce, nebo kategorie příjemců (podle čl. 4 ods. 9 nařízení), kterým budete osobní údaje poskytovat,
• pokud budete osobní údaje vyvážet do třetího státu, poté informaci o přiměřených zárukách (například jako rozhodnutí Evropské komise nebo přistoupení organizace k tzv. bezpečnému štítu),
• informaci o tom, že souhlas je možné kdykoliv odvolat.

Informace je potřeba subjektu údajů poskytnout srozumitelným a dostupným  způsobem, a to například elektronicky – jako podmínky zpracování osobních údajů zveřejněné na webové stránce nebo e-shopu.

Zkontrolujte si proto:

• Zda souhlas se zpracováním není součástí obchodních podmínek, které zveřejňujete prostřednictvím webových stránek.
• Zda souhlas se zpracováním není součástí smlouvy se subjektem údajů tak, že subjekt údajů nemá možnost souhlas neudělit, resp. nemá prostor pro vyjádření nesouhlasu.
• Zda je souhlas udělený subjektem údajů skutečně svobodný, že subjekt údajů se opravdu sám a dobrovolně rozhoduje o tom, zda jeho osobní údaje budou zpracovány.
• Zda nepoužíváte předem zaškrtnutá políčka o uděleném souhlasu.
• Zda získáváte souhlas se zpracováním pro jistý účel odděleně od jiných účelů (například samostatně pro newsletter, samostatně pro věrnostní program, samostatně pro spotřebitelskou soutěž).
• Zda v čase získávání osobních údajů na základě souhlasu dostatečně informujete subjekty údajů o tom, jak budou jejich údaje zpracovány.
• Zda umíte udělený souhlas prokázat.
• Zda má subjekt údajů opravdu možnost kdykoliv udělený souhlas jednoduše odvolat.

Věřím, že v dnešním článku jste našli odpovědi na všechny své dotazy ohledně všeobecného nařízení na ochranu osobních údajů (GDPR), které nabude platnosti 25. května 2018.

Neodkládejte ale přípravy svého e-shopu nebo webové stránky na poslední chvíli.  Pokud byste potřebovali pomoci, rádi vám poradíme i v našem Centru ochrany osobních údajů.

ilustrační fotografie na eshopu nebo web stránce nahraďte skutečným obrázkem produktu

Každý e-shop se snaží získat pozornost kupujících prostřednictvím fotografií nabízeného zboží. Kromě zajímavého popisu je dnes pro úspěšný prodej nezbytné představit zboží kvalitní produktovou fotografií. Problém nastává, pokud zboží na fotografii neodpovídá tomu, co kupující z e-shopu obdrží.

O výrobku je nutné zákazníka informovat jasně a srozumitelně

Mnozí provozovatelé e-shopů využívají tzv. ilustračních fotografií, tedy fotografií, které zobrazují obecně druh výrobku, nikoliv přesně ten konkrétní nabízený výrobek, jenž kupující na základě své objednávky obdrží. Tímto se e-shop vystavuje nejen riziku negativních reakcí ze strany kupujících, ale i případné právní sankce. Podle zákona o ochraně spotřebitele a občanského zákoníku je totiž prodávající před uzavřením kupní smlouvy povinen spotřebitele jasně a srozumitelně informovat o podstatě a hlavních znacích nabízeného výrobku.

Ilustrační fotografie jako nekalá obchodní praktika

Neodpovídá-li výrobek fotografii vystavené v e-shopu, nedošlo k řádnému splnění povinností prodávajícího z kupní smlouvy. Kupující tak může požadovat dodání zboží na fotografii, slevu z kupní ceny či dokonce od smlouvy odstoupit.

Kromě naznačeného porušení smlouvy se provozovatel e-shopu dopouští též nekalé obchodní praktiky. Obchodní sdělení spočívající ve vystavení ilustrační fotografie může být shledáno Českou obchodní inspekcí jako nepravdivé. Pokud tato fotografie současně vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, půjde o přestupek spočívající v porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik.

Kromě pravdivosti, tedy shody fotografie se skutečností, je důležité myslet i na kvalitu fotografie. I přesto, že by fotografie zobrazovala skutečně prodávaný výrobek, může být toto obchodní sdělení shledáno jako klamavá obchodní praktika. Půjde typicky o ty případy, kdy z důvodu nízké kvality spotřebitel nezíská jasnou představu o podstatě či hlavních znacích nabízeného výrobku nebo kdy tyto informace nezíská, protože výrobek nebyl vyfotografován celý.

Upozornění na ilustrační fotografie v obchodních podmínkách

Ačkoliv je možné si obchodních podmínkách určit například způsob uzavírání smlouvy či vlastní dodací podmínky, od zákonných ustanovení chránících spotřebitele se odchýlit nelze. Současně jsou v občanském zákoníku výslovně zakázaná ta ujednání obchodních podmínek, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

Ujednání obchodních podmínek upozorňující na ilustrační charakter fotografií nabízených výrobků tedy neobstojí. Jednostranně vyloučit výše popsané protiprávní důsledky užití ilustrativních fotografií tedy není možné. O nabízených výrobcích tedy doporučujeme informovat pravdivě, a to obrazem i slovem.

Nejste si jisti, zda jsou obchodní podmínky ve vašem e-shopu v pořádku nebo máte obavy z GDPR? Rád vám je zkontroluji, pomůžu doladit dle aktuální legislativy a vysvětlím, jak vše připravit na květnové zavedení GDPR.

Dejte mi vědět, s čím vám můžu pomoci.

Upozornění: Tento článek je pouze informačního charakteru a nenahrazuje konzultaci s odborníkem. Nejde o poskytování právních služeb ve smyslu zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.

Zdroje:

– zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

– zákon 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele

Vymezení dobré pověsti

V českém právním řádu neexistuje výslovná definice pojmu dobré pověsti, a proto si při jeho výkladu musíme vypomoci judikaturou soudů a právní teorií. Pod pojmem dobré pověsti podnikatele neboli goodwill si lze představit určitý soubor morálních
i kvalitativních vlastností podnikatele, podle nichž je hodnocen a přijímán společností a zákazníky. Dobrá pověst zahrnuje nehmotné a samostatně nevyčíslitelné hodnoty spojované s podnikatelem, které jsou reprezentovány zejména následujícími skutečnostmi:

• celkový dojem, který podnikatel vyvolává ve společnosti (u zákazníků, obchodních partnerů, zaměstnanců nebo ve veřejném mínění,
• přízeň veřejnosti,
• charitativní a dobročinné akce, sponzoring,
• poctivost, důvěryhodnost, vážnost, spolehlivost,
• platební morálka, jistota v zajištění obchodního tajemství, dodržování obchodních závazků a smluv,
• plnění daňových a poplatkových povinností, dodržování zákonů,
• vztah podnikatele k ochraně lidských práv, životního prostředí a dalších důležitých společenských hodnot.

S ohledem na princip presumpce poctivosti dle ustanovení § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), se má za to, že podnikatel disponuje dobrou pověstí až do té doby, dokud není prokázán opak. Dobrou pověst má podnikatel od svého vzniku, avšak v průběhu jeho existence se neustále mění a vyvíjí, ať již pozitivním, nebo negativním směrem.  

Soukromoprávní prostředky ochrany dobré pověsti

OZ poskytuje podnikatelům ochranu před tzv. „neoprávněným zásahem“ do jejich pověsti. Neoprávněný zásah se vyskytuje v rozličných formách, a to nejčastěji zveřejněním – nebo jiným rozšířením – nepravdivých informací, zkreslených informací, difamujících informací nebo šířením nepřiměřené a urážlivé kritiky.

Při zásahu do dobré pověsti podnikatele může dále dojít k porušení zákazu nekalé soutěže dle OZ. V úvahu zde přichází zejména parazitování na pověsti jiného soutěžitele s cílem získat jinak nedosažitelné výsledky, realizované prostřednictvím opěrné nebo srovnávací reklamy.

Podnikatel, do jehož pověsti bylo neoprávněným zásahem zasaženo, se může u soudu domáhat vůči narušiteli následujícího:

• upuštění od neoprávněných zásahů prostřednictvím zápůrčí žaloby,
• odstranění závadného stavu za pomoci restituční žaloby,
• přiměřeného zadostiučinění ve formě morální satisfakce, náhrady způsobené újmy nebo kombinace obou těchto způsobů,
• vydání bezdůvodného obohacení.

I v případě neoprávněného zásahu do dobré pověsti existují okolnosti, které způsobí, že daná osoba nebude za zásah odpovídat. Mezi tyto okolnosti vylučující neoprávněnost zásahu řadíme:

• svolení podnikatele,
• případy tzv. zákonných licencí při úřední, zpravodajské, umělecké nebo vědecké činnosti,
• výkon subjektivního práva,
• plnění zákonem stanovených povinností.

Výkonem jiného subjektivního práva se rozumí zejména výkon práva na svobodu projevu a šíření informací, potažmo práva na kritiku. Vždy je nezbytné brát v úvahu okolnosti každého konkrétního případu, aby se dalo objektivně posoudit, kterému právu je v daném případě třeba dát přednost – zda právu podnikatele na ochranu dobré pověsti, nebo právu třetí osoby na svobodu projevu. Dobrou pověst podnikatele dále nenarušuje ani plnění zákonné povinnosti svědecké či znalecké.

Specifické možnosti obrany nad rámec OZ garantují podnikatelům zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů; a zákon č. 46/2000 Sb., tiskový zákon, ve znění pozdějších předpisů. Osoba dotčená na své pověsti má podle těchto zákonů právo požadovat po vydavateli uveřejnění odpovědi proti předmětným skutkovým tvrzením, které ji poškozují. V případě, že vydavatel dále zveřejní o podnikateli sdělení o trestním nebo správním řízení, které doposud nebylo ukončeno pravomocným rozhodnutím, má tato osoba právo požadovat po vydavateli uveřejnění informace o konečném výsledku řízení jako dodatečného sdělení.

Neoprávněným zásahem do práva na ochranu dobré pověsti podnikatele je v zásadě každé jednání či opomenutí (vědomé či nevědomé), které je způsobilé přivodit újmu na dobré pověsti a které v představách jiných subjektů může způsobit zkreslený názor na určitého podnikatele nebo zpochybnit jeho serióznost a odpovědnost včetně jeho vedení a jeho zaměstnanců, anebo jednání dávající určitého podnikatele do souvislostí pro něj nepříznivých.

Trestněprávní prostředky ochrany dobré pověsti

V případě nejzávažnějších zásahů do práva na dobrou pověst podnikatele přichází
v úvahu i trestněprávní represe. Dobrá pověst podnikatele může být objektem například těchto trestných činů:

• Trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže
• Trestný čin porušení práv k ochranné známce a jiným označením
• Trestný čin poškození cizích práv

Pro spáchání výše uvedených trestných činů se vyžaduje úmyslné zavinění pachatele, kterému hrozí tresty odnětí svobody až do výše osmi let, peněžitý trest nebo propadnutí věci. Poškozený podnikatel se proti trestné činnosti směřované vůči jeho reputaci může bránit podáním trestního oznámení příslušnému orgánu Policie ČR. Případné trestněprávní postihy se uplatní jen při těch nejzávažnějších porušeních práv a chráněných zájmů podnikatele, pokud k ochraně práv podnikatele nebudou postačovat prostředky práva soukromého nebo přestupkového.

Pokud potřebujete i vy ochránit svou dobrou pověst, rád vám pomůžu. Kontaktujte mně.

_____________________________________________________________________

Disclaimer

Obsah tohoto článku má čistě informativní charakter. Autor nepřebírá žádnou zodpovědnost za případné chyby a nepřesnosti, ani neodpovídá za jakékoli škody vzniklé na základě užití těchto informací.

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „

Při nakládání s odpady má podnikatel možnost vystupovat ve dvou různých rolích. Zaprvé může být v postavení původce odpadu a zadruhé v postavení oprávněné osoby, která podniká v oblasti odpadového hospodářství. Tento článek se bude zabývat pozicí první, tedy problematikou nakládání s odpady z pohledu podnikatelů – jako původců odpadů.

Původcem odpadu se podle zákona o odpadech rozumí zejména právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejichž činnosti vznikají odpady.

Vymezení odpadu

Zákon o odpadech definuje odpad jako každou movitou věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Ke zbavování dochází vždy, pokud ji osoba předá k využití nebo odstranění nebo úplatně/bezúplatně předá osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů nebo odstraní-li ji sama.

Za odpad naproti tomu není považován vedlejší produkt vzniklý při výrobě, který má zajištěno další využití bez dalšího zpracování a nepříznivých účinků na životní prostředí nebo lidské zdraví. Příkladem takového vedlejšího produktu mohou být různé kovové třísky, piliny, hobliny nebo zbytky oceli ze strojírenské výroby, které mohou být obratem vráceny zpět do výroby.

Některé movité věci dále mohou přestat být považovány za odpad ve smyslu zákona
o odpadech, pokud:

• se věc běžně využívá pro daný účel,
• existuje pro ni trh nebo poptávka,
• splňuje technické požadavky pro konkrétní účel,
• její využití je v souladu s právními předpisy a nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí a lidské zdraví a
• splňuje kritéria, která jsou pro daný typ odpadu stanovena evropskými předpisy.

Hierarchie způsobů nakládání s odpady

Zákon o odpadech vyžaduje podle ustanovení § 9a, aby v rámci odpadového hospodářství byla prioritně dodržována následující hierarchie způsobů nakládání s odpady:

Zákon o odpadech – hierarchie způsobů nakládání s odpady

Povinnosti podnikatelů při nakládání s odpady

Zákon o odpadech ukládá každému (bez ohledu na to, zda je či není podnikatelem),  obecnou povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství
a nebezpečné vlastnosti. Pokud ovšem vzniku odpadů nelze zabránit, musí být využity nebo odstraněny způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a životní prostředí a který je v souladu s právními předpisy. Není-li v zákoně o odpadech stanoveno jinak, je možné s odpady nakládat pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady určena. Zákon o odpadech dále zakazuje ředit či mísit odpady za účelem splnění kritérií pro jejich přijetí na skládku. Stejně tak je zakázáno míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady, látkami či materiály.

Z konkrétních povinností ukládá zákon o odpadech podnikatelům zejména následující:

• Zařazovat odpady podle druhů podle § 5 zákona o odpadech a podle kategorií podle § 6 zákona o odpadech.
• Shromažďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií. Nejčastěji se bude jednat například o papír, plasty, sklo, komunální odpad  atd.
• Zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem.
• Vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi.
• Ohlašovat odpady příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností každoročně do 15. 2. následujícího roku, vzniklo-li nebo bylo-li nakládáno
  s více než̌ 100 kg nebezpečných odpadů za rok nebo 100 t ostatních odpadů za rok. Tuto evidenci archivovat nejméně 5 let.
• Vykonávat kontrolu vlivů nakládání s odpady na zdraví lidí a životní prostředí.
• Odpady, které sám nemůže využít nebo odstranit v souladu se zákonem.
  o odpadech, převést do vlastnictví osobě oprávněné k jejich převzetí.  
• Nakládat s nebezpečnými odpady pouze na základě souhlasu příslušného orgánu státní správy.
• Každá právnická osoba a fyzická osobě oprávněná k podnikání, jež vyrábí výrobky, má povinnost tyto výrobky vyrábět takovým způsobem, aby omezila vzniku nevyužitelných odpadů z těchto výrobků, a to především odpadů nebezpečných. Tyto osoby jsou povinny uvádět informace o způsobu využití nebo odstranění nespotřebovaných částí výrobků v průvodní dokumentaci výrobku, v návodu na použití, na obalu či jiným vhodným způsobem.
• Určitá část podnikatelů, vymezených v zákoně o odpadech, má povinnost zajistit zpětný odběr, kterým se rozumí odebrání použitých výrobků od konečných uživatelů za účelem jejich dalšího využití či odstranění.

Kontrola dodržování povinností a případné sankce

Mezi subjekty oprávněné ke kontrole dodržování povinností podnikatelů podle zákona o odpadech patří Česká inspekce životního prostředí, krajské úřady, obecní úřady obce s rozšířenou působností, obecní úřady a újezdní úřady.

Česká inspekce životního prostředí a obecní úřad obce s rozšířenou působností jsou oprávněny uložit podnikateli pokutu až do výše 1.000.000,- Kč například za některé z následujících pochybení:

• Nevedou dostatečnou evidenci odpadů.
• Neplní zákonnou ohlašovací povinnost.
• Nezabezpečí odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením či únikem.

Česká inspekce životního prostředí dále uloží podnikateli pokutu do výše 10.000.000 Kč, pokud například:

• Nezařadí odpad podle katalogu odpadů.
• Předá odpad osobě, která k převzetí předávaného odpadu není oprávněna.
• Převezme odpad, přestože k jeho převzetí není oprávněn.

Nejpřísnější postih až do výše 50.000.000 Kč udělí Česká inspekce životního prostředí v případě, že podnikatel například nakládá s nebezpečnými odpady bez potřebného souhlasu či v rozporu s ním.

Obecní úřad a újezdní úřad uloží pokutu do výše 300.000 Kč podnikateli, který využívá systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem, aniž by
s touto obcí uzavřel písemnou smlouvu. Stejnou pokutu uloží obecní úřad a újezdní úřad tomu podnikateli, který nemá zajištěno využití nebo odstraňování odpadů
v souladu se zákonem o odpadech.

Česká inspekce životního prostředí, obecní úřad obce s rozšířenou působností, obecní úřad i újezdní úřad mohou současně stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy samostatným rozhodnutím.

Obecní úřad obce s rozšířenou působností je dále oprávněn zakázat původci odpadů činnost, jež způsobuje vznik odpadů, a to tehdy, pokud tento původce nemá zajištěno využití či odstranění odpadů a pokud by odpady vzniklé v důsledku pokračování této činnosti mohly způsobit škodu na životním prostředí.

Disclaimer

Obsah tohoto článku má čistě informativní charakter. Autor nepřebírá žádnou zodpovědnost za případné chyby a nepřesnosti, ani neodpovídá za jakékoli škody vzniklé na základě užití těchto informací.

Ochranná známka svému vlastníkovi propůjčuje výsadní postavení na konkrétním trhu, neboť nikdo není oprávněn užívat shodné či podobné označení pro shodné či podobné výrobky a služby, pro které je ochranná známka zaregistrována. Díky ochranné známce si tak spotřebitelé mohou spojit konkrétní výrobek či službu s konkrétním výrobcem. Tímto ochranná známka plní svou propagační a ochrannou funkci.

Základní práva vlastníka ochranné známky 

• výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro něž je registrována;
• právo používat spolu s ochrannou známkou značku ®;
• právo zakázat třetím osobám užívat v obchodním styku shodné či podobné označení pro shodné či podobné výrobky a služby, pro které je ochranná známka zaregistrována.

Podle teritoriální šíře obchodních aktivit lze zvolit registraci české ochranné známky, ochranné známky Evropské unie či mezinárodní ochranné známky s designací různých států Madridské dohody. Práva z ochranné známky se totiž řídí tzv. pravidlem teritoriality, dle nějž má ochranná známka účiny jen na určitém teritoriu, na němž je registrována. Česká ochranná známka se registruje u Úřadu průmyslového vlastnictví a platí pouze na území České republiky, zatímco registrací ochranné známky Evropské unie u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví získá její vlastník ochranu ve všech 28 členských státech.

Před registrací ochranné známky lze doporučit provést rešerši v rejstřících ochranných známek registrovaných pro konkrétní území, neboť vlastníci starších ochranných známek, které by byly shodné či podobné a byly registrovány pro shodné či podobné výrobky či služby, by mohli proti této přihlášce ochranné známky podat námitky. Tímto se proces registrace nejen časově prodlužuje, ale též finančně prodražuje.

originální sportovní oblečení s ochrannou známkou VIGI.sk

Dále je nutné pečlivě vybrat výrobky a služby, které má ochranná známka chránit. Čím širší seznam výrobků a služeb vytvoříte, tím spíše zasáhnete do práv vlastníků starších ochranných známek. Příliš úzkým seznamem zase nemusíte poskytnout ochranu budoucím výrobkům a službám. Seznam výrobků a služeb totiž nemůže být dodatečně rozšiřován.

Podáním přihlášky ochranné známky vzniká právo priority. Bude-li ochranná známka zaspána, ode dne podání přihlášky (práva priority) se počítá její platnost. Platnost ochranné známky činí 10 let ode dne přihlášení. Platnost ochranné známky lze na žádost prodloužit vždy o dalších 10 let. Nejstarší ochranné známky platné na českém území pochází až z konce 19. století.

Práva z ochranné známky lze užít jak proti různým nezapsaným obchodním značkám, tak proti mladším ochranným známkám, obchodním firmám ale i doménovým jménům. Důvodem, proč si podnikatelé registrují a následně pečlivě chrání své ochranné známky je též investiční funkce ochranných známek, kdy hodnota duševního vlastnictví společností mnohdy převyšuje hodnotu hmotných aktiv. Registrace ochranné známky je tak velmi důležitým krokem směrem k sebevědomé identitě podnikatele a zhodnocování jeho značky.

Zdroje:

• zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách

Odkazy:

• http://www.upv.cz/
• https://euipo.europa.eu/

Sdělení:

• Tento článek je pouze informačního charakteru a nenahrazuje konzultaci s odborníkem. Nejde o poskytování právních služeb ve smyslu zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.

Pokud budete potřebovat mou pomoc, jsem vám k dispozici, neváhejte mi napsat e-mail.

Typickým příkladem práv, která jsou na internetu porušována, jsou práva autorská. Autorská práva vznikají autorům k jejich autorským dílům. Zákon autorské dílo definuje jako jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora, které je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Autorské dílo tedy musí být jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora, který je objektivně vnímatelný. Z této definice plyne, že autorským dílem nebude pouhá myšlenka, která není objektivně vnímatelná, ani narýsovaný kruh, který není jedinečný. Autorským dílem naopak může být báseň, hudební skladba, fotografie, video, ale i software.

K autorskému dílu vznikají jeho autorovi osobnostní a majetková autorská práva. Mezi osobnostní práva autora patří právo rozhodnout o zveřejnění díla, právo osobovat si autorství apod. Mezi majetková práva autora patří právo dílo užít, což obnáší právo dílo rozmnožovat, rozšiřovat, pronajímat apod.

Všechna výše zmíněná autorská práva vznikají okamžikem, kdy dílo vznikne v objektivně vnímatelné podobě, tedy např. tehdy, kdy je pořízena fotografie, napsán text či namalován obraz. Ke vzniku autorských práv není nutná registrace či jiné právní jednání. Osobnostní autorská práva jsou vázána na osobu autora, nelze se jich tedy vzdát ani je převést. Zanikají smrtí autora. Oproti tomu majetková autorská práva jsou převoditelná a časově ohraničená, trvají typicky po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti.

Neudělí-li autor svůj souhlas (licenci), nesmí nikdo autorské dílo užít. Autorský zákon obsahuje některé výjimky a omezení autorského práva, kdy za zmínku stojí zejména tzv. volné užití, tedy užití autorského díla pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení hospodářského prospěchu. Souhlas (licenční oprávnění) je možné udělit i ústně, avšak lze jen doporučit, aby se licenční smlouvy uzavíraly písemnou formou.

Užití cizí fotografie či textu na internetu bez příslušného souhlasu jejich autora tedy bude ve většině případů protiprávní. Tehdy se autor může domáhat náhrady škody, vydání bezdůvodného obohacení, přiměřeného zadostiučinění (peněžního či ve formě omluvy) apod.

Než užijete nějaký text či fotografii na svých webových stránkách, dbejte zvýšené pozornosti tomu, zda nejde o dílo chráněné autorským zákonem. Pokud ano, ujistěte se, že máte od jeho autora souhlas se zamýšleným způsobem užití. Rozhodně nedoporučujeme užívat fotky bez příslušného souhlasu, protože na internetu operuje mnoho subjektů, které neoprávněné užívání autorských děl svých klientů monitorují. Na paměti určitě mějte, že provozovatel e-shopu obecně odpovídá za zveřejňovaný obsah bez ohledu na to, zda jej zveřejnil přímo on sám či jeho zaměstnanec, obchodní partner apod., své případné odpovědnosti za porušení autorských práv třetích osob se tak nezprostíte poukazem na to, že vám fotografii poskytl kolega či dodavatel.

Pokud na druhou stranu zjistíte, že třetí osoba užívá vaše autorské dílo bez vašeho souhlasu, máte možnost jej vyzvat k ukončení tohoto protiprávního jednání či nabídnout mu sjednání licenční smlouvy. Současně jste po této osobě oprávněni požadovat omluvu či některou z výše uvedených možností zadostiučinění.

Pokud budete potřebovat mou pomoc, jsem vám k dispozici, neváhejte mi napsat e-mail.

Zdroje:

• zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském
• zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

Sdělení:

• Tento článek je pouze informačního charakteru a nenahrazuje konzultaci s odborníkem. Nejde o poskytování právních služeb ve smyslu zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.

Uzavírání smluv se spotřebiteli prostřednictvím internetu má svá četná právní specifika. Mnohá z nich se promítají do obsahu dokumentu obvykle nadepsaného jako obchodní podmínky. Typicky jde o standardizovanou součást smlouvy, v níž jsou obsažena konkrétní práva a povinnosti smluvních stran a v níž podnikatel plní své četné informační povinnosti vůči spotřebiteli. Díky spojení přehledného objednávkového formuláře s odkazem na obchodní podmínky je proces kontraktace pro spotřebitele přehlednější a pro podnikatele zase hospodárnější. Obsah obchodních podmínek však musí splňovat mnoho zákonných požadavků.

Jak bylo výše uvedeno, obchodní podmínky představují pro podnikatele nástroj k efektivnější a stabilnější kontraktaci. Na druhou stranu je nutné, aby podnikatelé ke svým povinnostem souvisejícím s obchodními podmínkami přistupovali obezřetně, neboť jejich dodržování je kontrolováno Českou obchodní inspekcí. Ve 2. čtvrtletí 2016 proběhlo 317 kontrol zaměřených na dodržování zákona o ochraně spotřebitele. Porušení předpisů bylo zjištěno ve 272 případech, což je více než 85 procent. V tomto období byly v internetových obchodech uloženy pokuty za 1 456 000 korun (zdroj ČOI).

Spotřebitel jako slabší smluvní strana

Obecně lze říct, že veškerá sdělení vůči spotřebiteli, a to včetně těch, která jsou obsažena v obchodních podmínkách, musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně. Lze-li smluvní ujednání vyložit různým způsobem, vždy se použije výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Takové ustanovení obchodních podmínek, které spotřebitel nemohl rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijal-li je spotřebitel výslovně.  Odzvonilo tedy různým pokoutným praktikám nepoctivých podnikatelů, kteří některá pro spotřebitele nevýhodná ujednání „schovávali“ v obchodních podmínkách na jejich poslední strany či je vyobrazovali malým písmen apod.

V obchodním styku se spotřebitelem jsou dále zakázaná např. ujednání, která:

1. vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu škody,
2. zakládají podnikateli odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli,
3. dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran.

Z výše uvedeného plyne, že spotřebitel je jakožto slabší smluvní strana vůči podnikateli obecně velmi široce chráněn. Tato zákonná úprava vychází z přesvědčení, že spotřebitelem je obecně osoba bez náležitého právního a ekonomického vzdělání, která nemá tolik potřebných zkušeností a informací jako podnikatel, který je považován za odborníka. Z toho vyplývají i povinnosti podnikatele související s obchodními podmínkami, které lze pro potřeby tohoto článku rozdělit do dvou základních skupin:

• informační povinnosti a

• povinnosti týkající se nakládání s obchodními podmínkami.

Informační povinnosti

Informační povinnost podnikatelů vůči spotřebitelům vyplývá především z ustanovení § 1811 a § 1820 občanského zákoníku. Zatímco ustanovení § 1811 dopadá na všechny smlouvy uzavírané se spotřebitelem a týká se zejména obecnějších informací o totožnosti podnikatele, charakteru zboží či služby, platebních a dodacích podmínkách či právech vznikajících z vadného plnění, ustanovení § 1820 se aplikuje specificky při uzavírání smluv na internetu (řečeno slovy občanského zákoníku distančním způsobem). V druhém případě má podnikatel povinnost sdělit v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy následující informace:

 a) náklady na prostředky komunikace na dálku, pokud se liší od základní sazby,

b) údaj o případné povinnosti zaplatit zálohu nebo obdobnou platbu, je-li vyžadována,

c) v případě, že se jedná o smlouvu, jejímž předmětem je opakované plnění, nejkratší dobu, po kterou bude smlouva strany zavazovat,

d) v případě smlouvy uzavírané na dobu neurčitou nebo jejímž předmětem je opakované plnění, údaj o ceně nebo způsobu jejího určení za jedno zúčtovací období, kterým je vždy jeden měsíc, pokud je tato cena neměnná,

e) v případě smluv uzavíraných na dobu neurčitou nebo jejímž předmětem je opakované plnění, údaje o veškerých daních, poplatcích a nákladech na dodání zboží nebo služby určených způsobem podle písmena b),

f) pokud lze využít práva na odstoupení od smlouvy, podmínky, lhůtu a postupy pro uplatnění tohoto práva, jakož i formulář pro odstoupení od smlouvy, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis,

g) údaj, že v případě odstoupení od smlouvy ponese spotřebitel náklady spojené s navrácením zboží, a jde-li o smlouvu uzavřenou prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, náklady za navrácení zboží, jestliže toto zboží nemůže být vráceno pro svou povahu obvyklou poštovní cestou,

h) údaj o povinnosti uhradit poměrnou část ceny v případě odstoupení od smlouvy, jejímž předmětem je poskytování služeb a jejichž plnění již začalo,

i) jde-li o smlouvu o dodání digitálního obsahu, údaj, že spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy, popřípadě za jakých podmínek mu právo na odstoupení od smlouvy zanikne, a

j) údaj o existenci, způsobu a podmínkách mimosoudního vyřizování stížností spotřebitelů včetně údaje, zda se lze obrátit se stížností na orgán dohledu nebo státního dozoru.

Údaje podle písm. f), g) a h) může podnikatel spotřebiteli sdělit také prostřednictvím vzorového poučení o možnosti odstoupení od smlouvy. Mějte ale na paměti, že v případě pochybností je to podnikatel, který musí prokázat, že spotřebiteli sdělil výše uvedené údaje.

Spotřebitel má ve lhůtě 14 dnů právo odstoupit od smlouvy uzavřené distančním způsobem (s výjimkou smluv vyjmenovaných v ust. § 1837 občanského zákoníku). O tomto právu musí být spotřebitel podnikatelem informován ještě před uzavřením příslušné smlouvy, jak bylo již uvedeno výše. Podnikatelova informační povinnost zahrnuje dále informace o podmínkách, lhůtách a postupech pro uplatnění tohoto práva.  Současně musí poskytnout formulář pro odstoupení, jehož náležitosti stanoví nařízení vlády č. 363/2013 Sb. 

Podnikatelům lze jen doporučit, aby využili možnosti sdělit maximum možných informací prostřednictvím vzorového poučení o možnosti odstoupení od smlouvy dle výše citovaného nařízení vlády.

Klasickou dvouletou záruku již nový občanský zákoník neupravuje, neznamená to však, že s ní nepočítá. Spotřebitel má i nadále právo na reklamaci vad, které se vyskytnou do dvou let od převzetí zboží. Toto právo však není označeno jako záruka, nýbrž jako právo z vadného plnění.

Jak bylo zmíněno výše, podnikatel má povinnost sdělit spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy údaje o právech vznikajících z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky a další podmínky pro uplatňování těchto práv.

Povinnosti týkající se nakládání s obchodními podmínkami

Aby obsah obchodních podmínek vyvolával žádoucí následky, je nutné, aby se tyto podmínky staly součástí vlastní smlouvy, která je obvykle uzavírána prostřednictvím formuláře vyplňovaného spotřebitelem. S tímto musí spotřebitel aktivně vyslovit souhlas, který má nejčastěji podobu zaškrtnutí příslušného políčka „souhlasím se zněním obchodních podmínek“. Dle praxe je velmi problematické, pokud je toto zaškrtávací políčko předem zaškrtnuté, je totiž třeba, aby spotřebitel aktivně projevil svou vůli být vázán obchodními podmínkami – musí tedy na políčko sám kliknout.

Velmi důležitou povinností podnikatele týkající se obchodních podmínek je povinnost tyto podmínky poskytnout spotřebiteli v textové podobě. Textová podoba je legislativní pojem, pod nějž spadá i takový způsob poskytnutí, který umožní obchodní podmínky uchovat a opakovaně zobrazovat. Jednoznačně tedy nestačí pouhý hypertextový odkaz na obchodní podmínky obsažené na internetových stránkách. U hypertextového odkazu totiž spotřebitel nemá zaručeno, že nedojde ke změně obsahu informací bez jeho vědomí, pokud si obchodní podmínky sám aktivně nearchivuje.

Zřejmě nejvhodnějším řešením je přikládat obchodní podmínky v aktuálním znění ve formátu PDF přímo do přílohy e-mailu zasílaného konkrétnímu spotřebiteli, s nímž je smlouva uzavírána – ať již současně s potvrzením objednávky, či samostatně, popř. zvolit jinou formu a sloučit všechny podmínky daného internetového obchodu přímo do kupní smlouvy (potvrzení objednávky) a zasílat spotřebiteli pouze jeden obsáhlejší e-mail.

Při elektronické kontraktaci lze podnikatelům doporučit pečlivě sledovat zákonnou úpravu práv spotřebitelů, které se pak odráží v konkrétních povinnostech podnikatelů. Spotřebitele je nutné informovat přehledným, srozumitelným a neklamavým způsobem o všech okolnostech příslušné smlouvy v dostatečném předstihu před vlastním uzavřením smlouvy. Mezi nejčastější prohřešky sankcionované Českou obchodní inspekcí patří použití nekalých obchodních praktik (neposkytnutí zákonem stanovených informací, případně o poskytnutí neúplných či jinak zavádějících údajů) a neposkytnutí řádných informací spotřebiteli o rozsahu, podmínkách a způsobu odstoupení od smlouvy či uplatnění práv z vadného plnění (reklamace).

Chcete i Vy obchodní podmínky pro svůj e-shop? Vaše podnikání Vám pomůže ochránit Mgr. Jan Brauner.

Zdroje:

• zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
• zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
• nařízení vlády č. 363/2013 Sb., o vzorovém poučení o právu na odstoupení od smluv uzavřených distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory a vzorovém formuláři pro odstoupení od těchto smluv

Sdělení:

• Tento článek je pouze informačního charakteru a nenahrazuje konzultaci s odborníkem. Nejde o poskytování právních služeb ve smyslu zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.